Stalinovy mouchy

Ten den na začátku března roku 1953 byl slunný a mimořádně teplý. Seděl jsem v otevřeném dvojitém okně (venovní okno v samostatném rámu se otevíralo ven, vnitřní dovnitř), na jeho širokém parapetu, a poslouchal místní rozhlas.

Měl přepnuto na program Československého rozhlasu, který vysílal tragickou, patetickou hudbu, prokládanou dramatickým přednesem básní a smutečních proslovů. Bylo to nezvyklé, protože jinak ty ampliony oblažovaly vesnici písněmi typu „Teče potůček, bublavý, teče kolem skály“ nebo „Šel Frantík kolem zahrádky“.

Umřel Stalin.

Za dalších dvacet dní mi bylo osm let.

My pamětníci jsme tady od toho, abychom si pamatovali a zkušenosti předávali mladší generaci. Pamatujeme si i veliké detaily, například to, že na tom parapetu se mnou byly i mouchy, desítky much, některé položeny na zádech v bílém prášku zvaném DDT, tehdy hojně používaném k desinfekcím. Natáhly brka, stejně jako Vožď.

Pamatuji si také, že Marta Homolků plakala a tím pádem nebyla k dispozici k obvyklým hrám. Tušila, že by se to neslušelo, takový smutný den.

Po více než šedesáti letech jsem se na blogu Janiky účastnil debaty o úloze Stalina v dějinách – a skoro mě udivilo, jak mnoho lidí si dnes stalinismus idealizuje.

V článku samotném stojí takovéto věty (překlad ruského článku Sergeje Leonidoviče Lopatnikova): „Žádné VLASTNÍ komunisté do táborů nezavírali. … Zloději, bandité a jejich pomahači nejsou pro komunisty VLASTNÍ LIDÉ nezávisle na jejich etnické, či náboženské příslušnosti.

Dále: „Podmínky ve stalinských táborech byly IDEÁLNÍ. Dokonce i podle údajů zuřivého liberála Višněvského, nepřevyšovala úmrtnost v SOVĚTSKÝCH táborech před válkou 2-2,5%.“- „V odpovídajících věkových skupinách byla úmrtnost v „stalinských táborech“ nižší než na svobodě a byla srovnatelná s průměrnou evropskou úmrtností.“- „Neexistují žádné důkazy, kromě přestavbové umělecké literatury, že NKVD byla stejně krutá jako, jak bylo dokázáno, že byli nacisté.“

A jeden typický komentář v diskuzi pod článkem: Pokud mohu soudit, mýtus o Stalinově krutosti vznikl proto, že po jeho smrti se život v Sovětském svazu ochromil. „Nět Stalina báťušky“ – to bylo něco jako konec světa. Kdyby se pitomci nerozhádali s pravoslavnou církví, mohli ho prohlásit za svatého, modlit se k němu a život by šel dál. Takhle bylo nutno najít jiný způsob, jak se s jeho kultem vypořádat. Chruščov zvolil metodu špinění…“

Okruh diskutujících na blogu Janiky je poměrně ustálený, starší, rozumní lidé, se kterými se shodnu v názorech na současnou mizérii v Česku, na vinících tohoto stavu, na události na Ukrajině, na kapitalismus a jeho zhoubný vliv na tuto planetu. Proč tedy najednou taková diskrepance? Nevím.

A odpovím fotoblogem. Takhle si Stalina představují moji oponenti:

stalin_pony_by_qemma-d5rgffb

Takhle ho vnímám já:

Stalin_reznik

A tohle je obrázek, ze kterého povaha Voždě doslova čouhá:

WWII STALIN TEHERAN CONFERENCE

A takhle ho mám nejraději:

images

A ještě jednou v barvě:

235113

Smaží se v pekle.

Ale někteří si ještě dnes myslí, že by tomu tak nemuselo být. Že by mohl být v Nebi.

Bůh ochraňuj Eden!

 

 

 

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

34 thoughts on “Stalinovy mouchy

  1. Zítra jsem celý den ve světě, takže nově přihlášení diskutující musí na schválení a uveřejnění svého příspěvku počkat do večera.

  2. Myslím si, že tohle svinstvo, jako i jiné zaplatily nejbohatší rodiny světa.

  3. Proc jenom Stalin, tarasi? Soudruzi Gottwald, Mao, Pol-Pot, Kaddafi, Ho-Ci-Min, Rakosi, Kim-Ir-Sen byli prece to same v bledemodrem. To uz je nejak moc vyjimek z pravidla, ne?
    Kdyz objektivne, tak objektivne.

    • Jak tě napadlo, že bych je vyjímal? Akorát že Gottwald byl proti Stalinovi něco jako okresní přebor proti extralize.

    • Opatrně s tím házením do jednoho pytle, když totiž vzniknou pochybnosti, zda tam jeden patří, rázem je zpochybněno i ostatní.

      • Tohle neni debata o tech lidech, takze skrtat mozno libovolne, Janiko.
        Jen zacinam cim dal tim min chapat tarasovu nabidku revolucnim masam. Co vlastne nabizi? Spravedlivy rezim, jehoz jedinou drobnou nevyhodou je, ze tam, kde ho nastolili, tak temer pokazde zmutoval v nejakou formu koncentraku?
        To je jako prodavat banany na farmarskem trhu a jako reklamu tam dat nazev antibiotik, kterymi byly osetreny a kolik deti umrelo pri jejich trhani.

        • Já se picnu, 9 let vykřikuju po všech možnejch fórech a na svých nesčetných blozích, že můj ideál je sociálně tržní hospodářství sedmdesátých a osmdesátých let na evropském západě a severu v kombinaci s parlamentní demokracií. A embaso, který to četlo snad stokrát, mi po těch devíti letech vyčte, že propaguju stalinsko-brežněvovsko-husákovský socialismus. Aleuždoprdele!

          • Ale to ti tedy nevycitam, tarasi, ani nahodou.
            Jen te upozornuji, ze takovymi clanky a uvahami si delas naprosto strasidelne PR a vedes sve uceni a blog k mrtvemu bodu.
            Prafarazi na slova Culika:
            „Ukrajina hoří. Velká Británie se rozkládá. Francie kolabuje ekonomicky, Německo zaznamenává hospodářskou stagnaci. Rusko se začíná chovat agresivně. Američané projevují stále silnější nezájem o Evropu a Španělsko, Portugalsko a Itálie se propadá do nezaměstnanosti. Evropa je ohrožena statisíci ubohých lidí, kteří prchají ze zničených zemí, které Západ destabilizoval svými nekompetentními vojenskými intervencemi. A Taras? Ten řeší, že Stalin byl uchylnou deformaci zdraveho spolecenskeho radu.“
            :o)
            Nic ve zlem, tarasi…

            • Ale já stalinismus neřeším coby palčivou otázku současnosti, jenom jsem reagoval na článek toho Lopatkova, nebo jak se jmenuje, a příznivou reakci na něj od Jana Hrušky, který pokládá řeči o Stalinově zločinnosti za MÝTY. Stejně bych reagoval, kdyby někdo napsal něco o mýtech o Hitlerově zrůdnosti, o nezastupitelné roli USA v šíření demokracie po světě nebo o Pinochetově laskavosti. K těm ostatním záležitostem, které vyjmenováváš, jsem napsal stovky článků, snad dostatečně kritických.

              • S tvým pohledem, Tarasi, na tebou vybrané citace, se vcelku shoduji – byť s připomínkami:

                1) Komunisté byli ochotni zavírat do táborů i VLASTNÍ lidi, pokud u nich došli k názoru že NEJSOU VLASTNÍ TÍM „SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM“. Jen bych dodal že tímhle přístupem se nijak neliší od kohokoli, kdo se ocitne u moci a chce si tu moc udržet. Z hlediska vyššího mravního principu je to sice nijak neomlouvá ale s přihlédnutím dějinám člověčenstva vidím jako nesmysl stavět se k tomu jako k nějaké výjimce. Neomlouvá to prostě nikoho a je to vždycky nefér.

                2) Označit podmínky ve stalinských táborech za IDEÁLNÍ může jen někdo kdo takový tábor nikdy neabsolvoval. A operovat s nějakou „nízkou úmrtností“ mi fakt přijde dost „ujetý“. Je-li příčinou úmrtí tábor, tak je to prostě špatně. Ale samo provozování takových táborů má právo kritizovat jen ten kdo je nikdy nestavěl. Který režim to o sobě může říct?

                3) Pokud někdo, byť i jen dopouští krutost, ačkoli je v jeho moci ji zabránit, pak je dle mého mínění, krutý i kdyby „doma“ nedokázal zabít mouchu. Pokud ve svém postavení tu krutost navíc podporuje, je krutý dvojnásob. Takže žádný „mýtus“. Z dějinného hlediska můžeme pouze spekulovat nad potřebou a rozsahem té krutosti z hlediska cíle, kvůli kterému k ní docházelo.
                Uvedu příklad:
                Kapitán který ubičuje své námořníky u čerpadla potápějící se lodi aby zachránil pasažéry, je jiný typ kruťase než sadista co umučí své oběti jen pro vlastní potěšení.
                Co se Stalina týče, přiznávám že nemám dostatek spolehlivých informací, abych ho mohl s jistotou „hodit do šuplíku“ k tomu kapitánovi a nebo k tomu sadistovi. A kdybych ho strčil do obou šuplíků – tak na tom budu stejně jako když ho v žádném nemám.

                A jestli je v pekle nebo v nebi to fakt řešit nehodlám. Pokud na takové jako on existuje nějaký „mustr“, tak je tam i onde v dost početné společnosti aby se nenudil. Nás by více měli zajímat ti co ještě neodešli.

                • Myslím, že informací je dost, aby se daly vynášet objektivní soudy, Kamile. Archivy NKVD i politbyra se otevřely poměrně široce, historických publikací jsou desítky (pro období Velkého teroru je krásně sumarizující ten Nicolas Werth, Opilec a květinářka). Režim, který si protivníky doslova vymýšlí (případ stalinismu) nebo je likviduje na základě příslušnosti obětí k rase, společenské třídě, profesi (což je případ hitlerismu a stalinismu), nebo naslouchá hlasům udavačů bez prověření věci a vyšetřování (opět stalinismus) je zavrženíhodný a je lhostejné, jestli takhle zkrátil život stovce lidí nebo milionu.

                  • no jo, ale Vámi uvedenýma motivačníma pobídkama se bolševikům podařilo zprůmyslnit prý skoro feudální zemi. Neschvaluji a na vlastní kůži bych to zažít nechtěl.

                    • Nazdar, Pepane, myslím, že jsme si – v souladu s Jirotkou – příliš zvykli na dlouhé období v relativním suchu a teple, takže bychom potřebovali, aby nás osud chytil za límec a na chvíli vystrčil na mráz. Abychom si uvědomili, co jsou diktatury schopny spáchat a co se skrývalo za tím obdobím. Zprůmyslnění země nestojí za ty hory lidského neštěstí, je ale fakt, že ruský mužik byl zvyklý, vždyť nevolnictví bylo v Rusku zrušeno okolo roku 1860, u nás o století dříve a v západní Evropě už ve 14. století. Na civilizovanosti a kulturnosti průměrných lidí ve směru západ – východ je to vidět dodnes.

                • Můžu přečíst hromadu literatury a stejně se nedozvím správný početní poměr mezi vymyšlenými a skutečnými protivníky. Jakékoli „statistiky“ ve mě budí nedůvěru, protože když sleduji ty současné tak vidím jak se vyrábí a jak se s nimi čaruje. Zkušenosti jednotlivců se, dle odhadu toho kterého zpravodaje, přiřazují jím zvolené části populace, z pěti nalezených mrtvol se konstruují masové hroby (někde tu určitě jsou zakopané další), když „se chce“ promění se v chemickou zbraň i hasicí přístroj… Ech. Se statistikami a událostmi z minulosti je to ještě snadnější. No a páté kolony nejsou vynález posledních padesáti let.

                  Když vezmu v úvahu to co pozoruji v současnosti, třeba jen v internetových diskusích, tak se nestačím divit kolik lidí by se dalo vytipovat coby potenciální likvidátory každého, kdo je jiného názoru než oni. Jen jim dát volnou ruku. A to jsme ve svobodě a v klídku a na tom internetu vlastně sleduji jen „špičku ledovce“.

                  Chaos v zemi, sebou od nějaké úrovně, nese zbytečnou smrt mnoha nevinných lidí a jednoho krutého velkého vůdce snadno nahradí spousta malých, samozvaných a pro budoucnost anonymních hajzlů, co uvedou do chodu své smečky a nepřestanou zabíjet dokud nejsou zabiti. Těm nevinným mrtvým je už pak jedno jestli jim někdo podřízl krk proto aby jim sežral polívku a vyraboval dům a nebo proto aby na nich demonstroval jak dopadnou „ti neposlušní“.

                  Někdy je fakt pro společnost lepší když vygeneruje vůdce který určí kdo je kdo a za cenu mnoha lidských životů zformuje roztříštěné síly a dá jim směr. Zkus si představit jak to s Ruskem mohlo dopadnout kdyby se žádný takový vůdce nevyskytl. Vlastně už nemuselo vůbec být, a Rusové mohli vylítnou komínama v nesrovnatelně větším počtu než kolik jich připravily o život gulagy. A nebo mohli jeho obyvatelé dopadnout jak indiáni v Americe při postupné kolonizaci.

                  To ale vůbec nepíši proto že bych se chtěl Stalina nějak zastávat. Plně souhlasím s tebou že žádný „pokrok“ nestojí za hromady zmařených životů. Pokud je ale ten pokrok podmínkou pro přežití národa a jeho pokračující existenci… Těžko říct… Podívej se kolik „vlků“ si brousí na Rusko zuby i teď, když je relativně při síle.

                  Ale máš pravdu v tom že když posuzuješ krutost konkrétního vůdce tak od nějaké výše nehrají počty mrtvých roli. Byl by např. Attila méně krutý kdyby povraždil o třetinu a nebo třeba i o polovinu méně lidí? No… řečnická otázka, samozřejmě.

                  • „Zkus si představit jak to s Ruskem mohlo dopadnout kdyby se žádný takový vůdce nevyskytl.“ – čistě technicky vzato, vůdců je vždy za korunu pytlík. Někteří historikové říkají, že SSSR válku nevyhrálo díky Stalinovi, ale navzdory jemu. Vezmeš-li katastrofální chybu na začátku války, kdy Němci, přes týdny trvající soustřeďování sil na východě Polska, vtrhli do země a narazili na naprosto nepřipraveného protivníka, tak to je kiks typu grandiózních a zcela se dá hodit na krk Stalinovi, který zprávy tajné služby o přípravách Němců zpochybňoval, vysmíval se jim a opatřoval ironizujícími poznámkami. I v dalším průběhu války bojovali sověti za mnohonásobně vyšších obětí než Němci, viz jenom nás se týkající Dukelská operace. Myslíš, že by RA bojovala hůře, kdyby jí šéfa dělal Tuchačevskij, odborník? Tady se jako v zrcadle odrážela situace na německé straně, kdy generálům velel kaprál a vyráběl jednu chybu za druhou. Drželi se u vesla jenom díky terorizování poddaných, díky strachu. Lidské kvality u nich nalézt nelze. Takhle blbě fungují diktatury, aby pak díky propagandě se obraz diktátorů v hlavách málo se orientující většiny lidí zcela pokřivil. Oni ti tatíčkové národa, fýrerové, vožďové, spasitelé, zachránci, učitelé národů stojí většinou za prd.

                    • Tuchacevsky, Tuchacevsky…neni to ten odbornik, co zavedl metodu hladomoru pri kolektivizaci? S naslednym trestem smrti za kanibalismus, aby neprezil vubec nikdo?

                    • On spíš vynalezl metody, jak potlačovat vzpoury při hladomoru. Ale mezi těma ptákama si nevybereš, je to parádní sbírka agresivních sráčů. Jako všude na světě v politice, vojenství, ekonomice.

        • Saxi, chtěla jsem vysvětlit, proč jsem přehodnotila svůj postoj ke Stalinovi, který byl dříve asi takový, jako Tarasův – prostě jsem věřila tomu, co se nám předkládalo. No a potom jsem zažila, jak nám předkkládali Kaddáfího coby obdobného krvavého diktátora. A on takový nebyl, byl to mírumilovný a moudrý člověk, který přinesl mnoho dobrého své zemi i celé Africe. Jenže po letech, až my, co jsme to zažili v přímých svědectvích, tu nebudeme, budou naši potomci věřit tomu, že to byl krvavý diktátor a že ho smetl vlastní lid. Proto už historkám o krvavých diktátorech nevěřím a hledám další informace. V tomto článku jsem je bohužel nenalezla.

  4. No ale vyresme spolu jednu otazku, tarasi: jak je mozne, ze u Janiky s tebou diskutuje tolik lidi az do krve, ale jen pretahnes tema na svoji pudu, tak je ticho po pesine. A kazdy z nichz vi, ze jses doma, budes pokracovat v nacatem tematu, kazdy z nich dostal pozvani a vi tedy, kde to je.
    Ha?

    • Ha? Je to jednoduché, milý Watsone. Jak říkal (myslím?) Vlasta Burian, já jsem zlej pán a diskutuje se se mnou špatně, protože mám většinou pravdu. Ta pravda však není kompatibilní s tzv. obecným, většinovým míněním o různých záležitostech. Např. se domnívám, že zplodit a do světa vypustit pět dětí je zločin takřka hrdelní. Nebo že kvóty pro ženy jsou kravina, která je potvrzována mizernými výkony majitelek vaječníků v příliš lacino získaných funkcích. No a vidíš, těmito dvěma jednoduchými, typicky tarasovskými větami jsem nasral minimálně polovinu čtenářů, kteří však mnoho prostoru pro diskuzi nemají, protože je to v podstatě pravda. Tedy jim zbývá nadávání – a za to budou potrestáni.

      Co s tím? Nic. Budu pěstovat své pravdy a smířím se s tím, že diskuze budou chcípat. A že nejvěrnějšími diskutéry jsou Sax a Eddie, když ten první se mě snaží převalit (jako nějakého brouka) na záda, abych bezmocně hrabal nožičkama, a druhý si dělá ze všeho prdel. Což mi – v obou případech – v podstatě vyhovuje.

      • A ihned jsem tímhle komentářem svou tezi ilustroval, neboť právě se namíchnul Kamil, který byl tak čiperný, že těch dětí (umím-li ještě počítat) vypustil do světa šest. Už ty lidi nasírám i bezděčně.

        • Mě jsi nenamíchnul Tarasi 🙂
          Dobrých lidí je na světě pomálu a jak to tak sleduji, tak existence mých dětí napravuje právě tenhle nedostatek.

          • Kamile, pomlouval jsem tě jenom kvůli závisti z podaného výkonu. Ale samozřejmě je na druhé straně pravda, že šest a více dětí u etnika nebo u chudáka, který má jednu košili v Bangladéši, je záležitost zhoubná a devastační.

      • „…já jsem zlej pán a diskutuje se se mnou špatně, protože mám většinou pravdu“

        Asi tak, ja si to uzavrel podobne. Co tvuj clanek ci prispevek, to cihla do jemneho filigranu diskuze. To nelze nez precist, rici si „prorok ma pravdu“ a pak to pustit z hlavy :o)
        Ty jses jako zly autoritativni otec, tarasi, ne z tebe, ale z tvych diskusnich ditek by mel Freud radost, musim se nad sebou zamyslet.
        No ale na druhou stranu je to skoda, ze nedavas prostor pro inspiraci, nekdy si tu clovek pripada jako na stranickem skoleni. Proc se vlastne stalo tolik soudruhu akoholiky?

        Jinak ti chci oznamit, ze Evropska komise tve stranky zrejme necte, dneska se dohodla, ze prida Jacenjukovi s Porosenkem na dalsi jachtu (co zbyde, z toho se zaplati plyn) a uvolnila Ukrajine kredit 3 miliard dolaru z nasich dani.

        • Ale né, žádný autoritativní otec, jsem nadměrně demokratický a i takového Fagana s Michalem jsem pouštěl až skoro do samého konce. Prostor pro inspiraci se vytváří u kontroverzních témat, ne u takovýchhle dvou článků, které mají proklamativní charakter. Neboj, přijde to.

          Co se zaplacení plynu nebohým Ukrajincům týká, tebe nehřeje vědomí, že i díky tobě se budou ohřívat malé a nevinné kyjevské dětičky, dcerušky a synečkové těch parchantů z Pravého sektoru?

    • Přetahování diskuzí většinou nefunguje. Je to takové umělé a násilné. Je třeba najít nějaký šťouchanec, který vyprovokuje, nově a autenticky, prostě se trefit :-). Na to není recept, nebo vlastně ano, ale těžko se to dá definovat. Zamyslím se nad tím a zkusím to sem dát, pokud tedy nebudu zabanována.

      • Ale di, ty brepto, zabanována, jedině že by sis to přála a dělala u toho áááách.

        S přetahováním je to jednoduché: nefunguje. Já ale nechtěl nic přetahovat, ani parazitovat, jenom jsem se chtěl vyjádřit k tématu tak, jak to u tebe není možné, tedy žádná argumentace, jenom v podstatě jednoduché a emocionální vyjádření názoru. Hlavně pak jsem chtěl uplatnit tu Vožďovu fotku, kterou jsem znal z dřívějška a na který vypadá jako bazilišek.

        No a hlavně – takovýhle článek je hotový ajncvaj, půlhodinka pouhá, oproti argumentovanému a na odkazy bohatému komentáři. Tedy v podstatě lenost, ono mi to taky pořád moc nejde.

  5. Na Stalinovi je potřeba připomenout jeho,řekněme nejednoznačnost ,nebo nevyzpytatelnost.
    Na zdroj už si nevzpomenu,ale kdesi jsem četl zajímavý příběh z doby Velkého teroru.
    Nejvěrnější služebníci ideologie chodívali spát oblečení a s kufrem u postele a nikdo neznal hodiny ani dne.Některé Stalin ráno poplácal po rameni a naznačil jim jak s nimi počítá a druhý ráno už jim vyšetřovatel mlátil hlavou o zeď.A Stalin připisoval do Ježovových protokolů „bít,bít a bít“
    Ten příběh byl ale o jakési klavíristce.Stalinovi se velice líbila její hra,jak ji slyšel v rádiu a rozhodnul se jí poslat poměrně vysokou částku peněz.Prostě jen tak,za odměnu.
    Na to mu ale ona napsala dopis,že o jeho krvavé peníze nestojí a nevrátí mu je jen proto,aby je mohla věnovat pravoslavné církvi na obnovu kostelů.Stalin prý ten dopis osobně četl.
    A víte co se té klavíristce stalo?
    Vůbec nic!
    A taky to samozřejmě vůbec nic nedokazuje,ale podobným jednáním si Stalin dokázal mistrovsky vybudovat archetypální obraz laskavého a velkorysého státníka-otce a ten obraz možná žije dodnes.
    Koneckonců tomu období čistek se neříkalo stalinovština,ale ježovština.
    Stalin o ní snad ani nevěděl,byl to přece on kdo ji nakonec v Pravdě zkritizoval a ukončil.

    • „Koneckonců tomu období čistek se neříkalo stalinovština,ale ježovština. Stalin o ní snad ani nevěděl,byl to přece on kdo ji nakonec v Pravdě zkritizoval a ukončil.“ – vy mě chcete vyprokovat, Saule, jako jste si to u Janiky myslel o autorovi původního článku Lopaninovi?

      Pod tak gigantickým terorem, jako v létech 1937-8 by nevydržel žádný národ. Skončilo to ve chvíli, kdy by se zřejmě začala společnost (už zastrašená až až) pod terorem rozkládat (ne že by to vyvolalo nějaký masový odpor). Likvidace Ježova byla stejného druhu, jako likvidace členů sonderkomand po nějakém čase fungování u osvětimských pecí: mouřenín vykonal, mouřenín může jít.

  6. Stalin o ní snad ani nevěděl,byl to přece on kdo ji nakonec v Pravdě zkritizoval a ukončil.“

    Tím chci jen připomenout drtivě většinový postoj lidí v SSSR nejen v těch kritických letech.
    I kdyby jste tam byl Tarasi tehdy ta klavíristka a mohl si beztrestně označit Stalina za odporného vraha,nikdo by vám nevěřil.
    A pokud se chcete dobrat nějaké Stalinovy podstaty,tak to je setsakra důležitá skutečnost,nemyslíte?

    • Tady se můžeme jenom domnívat, ale možná odvaha té klavíristky Stalinovi imponovala, on nebyl žádné ořezávátko a v mládí přepadával banky. Jde o to, jestli si ta klavíristka byla své obrovské odvahy vědoma, možná se spoléhala na nejdemokratičtější ústavu na světě. Je to asi něco podobného, jako když německý ovčák ustoupí kurážné kočce nebo když se myš postaví kočce. Chvilkové a výjimečné. Ale možná s ohledem na tu poznámku o krvavých penězích si byla situace vědoma a stala se z ní v tom okamžiku ta kočka nebo myška.

      Jinak skutečně si většina lidí nebyla schopna uvědomit, že teror je Stalinem generován cílevědomě, tomu nasvědčují dopisy z vězení, kdy se mučení lidé obracejí na Stalina s tím, aby jim pomohl, že asi neví, co se za zdmi věznic NKVD děje. Nebo dokonce umírali a provolávali slávu straně a Stalinovi. Život je někdy odpudivě groteskní.

      • Řekl bych že kočka. Se slepičím mozkem a navíc namyšlená. Když něco odmítnu tak to taky vrátím. Když to pohaním a dám někomu jinému, dávám tím najevo, že co není dost dobré pro mne, to je dost dobré pro toho druhého – tedy se nad něj povyšuji.
        Neupírám klavíristce odvahu, ale tímhle gestem jen sehrála roli furiantské pračky na peníze.

  7. Tarasi, já nevím. Bylo mi osm, když S. umřel a já stál v Týně nad Vltavou čestnou stráž u jeho busty a bylo mi zima a chtěl jsem domů. Pak jsem se ho naučil nenávidět, přeci jenom jsem měl později přístup k mnoha informacím. Ale teď, možná už na sklonku mého života vidím jedno – když byla naše jednotka ve Francii ve IIWW, zůstal jediná proti postupujícímu wehrmachtu, protože Francouzi si řekli, že Němec má převahu a „odešli domů“. Tak to naši tátové museli zabalit a stáhli se taky. Zrůda Stalin ale řekl – nikdy ani krok zpět. Za strašlivých lidských obětí tu hrůzu zastavil. U Stalingradu zbývalo pár tisíc čtverečních metrů, a byl konec. Nevím, kolik tisíc mužiků tam leží, nechal je tam Stalin.
    Možná se smaží v pekle, ale já jsem tady, ještě živ. Tak kdo je víc, zbabělý Francouz nebo krvavé ruce poďobaného Gruzínce.

    • Pardon, on tady dlouho nebyl nový komentátor, takže jsem přehlíd, že je tady něco ke schválení.

      K věci: soudy po bitvě jsou vždycky problém. To peklo pro něj jsem myslel jako odvetu za to, co udělal vlastním lidem, mnohdy zcela nevinným, ne za jeho činnost za války.

Komentáře nejsou povoleny.