Felix Edmundovič Dolejší

Sedmého února ráno bylo na webové stránce britských listů těchto devět článků:

1. Rozhovory Putin, Merkelová a Hollande skončily bez závěru; 2. Výsledky jednání v Moskvě se dozvíme nejdříve zítra. Již teď však jsou známy nové územní požadavky „separatistů“;3. Putin nebude s Merkelovou a Hollandem jednat zrovna dlouho; 4. Nesvatá aliance za referendum na Slovensku ohrožuje lidská práva; 5. Evropská unie se děsí Putina; 6. Hollande a Merkelová odcestovali do Moskvy „kvůli nové Putinově nabídce“; 7. Nová americká národní bezpečnostní strategie: Nerozhodnost a nepružnost není „strategická trpělivost“; 8. Válka, nebo mír, Rusko na Ukrajině testuje nové zbraně; 9. Česká republika Ukrajině vojenskými dodávkami nepomůže. Proč by o tom přesto měla uvažovat. Pak už byla doc. Švihlíková a tu jsem si nedovolil obejít.

Již první článek, vlastně jenom agenturní zpráva, naznačuje, jak se Karel Dolejší, redaktor BL, staví k Rusku: hovory skončily bez závěru, protože s Putinem nemá cenu jednat. Pokud by toto podprahové sdělení nechtěl Dolejší použít, napsal by do titulku “zatím skončily bez výsledku”, neboť, jak ze zprávy vyplývá, bude se pokračovat v neděli.

Druhý článek, Dolejšího dílo, opět již v titulku oznamuje, že separatisté mají nové územní požadavky, tedy nejspíše svou nenažraností ohrožují kladný výsledek jednání. Odkud však Dolejší ví, jaké byly původní požadavky “separatistů”? A proč dává separatisty do uvozovek, proč nedá do uvozovek i “kyjevskou vládu”? Opět několik podprahových sdělení, která pokračují výrokem “jak až daleko zašly Německo a Francie v ústupcích vůči ruským územním požadavkům” – neboli Merkelová a Hollande ustupují Putinovi jak Anglie a Francie Hitlerovi v Mnichově! Aniž by byl zatím znám jakýkoliv výsledek jednání, Dolejšímu je jasné, že “Ať už bude výsledkem moskevských rozhovorů cokoliv, „separatisté“ dali předem najevo, že žádný kompromis nepřijmou a činí si nárok na další ukrajinská území”. Aniž by byl znám výsledek, Dolejší soustavně nasazuje psí hlavu jenom jedné straně sporu.

Třetí článek je překlad z Guardianu. Je to souhrn zpráv tří korespondentů a jejich vlastních fantazií typu: “Američtí činitelé se obávají, že Putin zneužije touhy evropských politiků zastavit boje…” – který činitel se obává, že Putin někoho zneužije? Nebo “Putin odmítá jednat s Porošenkem poté, co před 48 hodinami učinil Kyjevu nové návrhy.” – kde to autor sebral, že Putin odmítá jednat? Navíc, když učinil před 48 hodinami Kyjevu nové návrhy, tak snad jedná?! Ten článek je plný nechutných, agresivních a ničím nepodložených útoků typu „Jestliže NATO nebude hovořit z pozice síly, dáváme všechny výhodu panu Putinovi,“ řekl Shirreff (bývalý velitel NATO), proto ho Dolejší vybral.

Čtvrtý článek je o právu gayů a lesbiček zakládat rodiny a vychovávat v nich děti. No tak – když si je spolu tihle zvláštní rodiče udělají, ty děti, tak proč ne?

Pátý článek je opět překlad z Guardianu a opět k Rusku esenciálně nepřátelský. Britská národní hrdost zřejmě, protože jsou Britové z jednání vynecháni a jedná se s nimi přezíravě, utrpěla újmu a tak své konzervativní nemrcoušství hojí způsobem „kyselé hrozny“. O kvalitě článku svědčí, že citováni jsou Bildt a Rasmussen, dva hyenističtí, od pohledu hnusní evropští jestřábi.

A znovu Guardian. Klasika. Putinova nabídka v titulku v uvozovkách, to bude zase nějaké šmé, snaží se naznačit Dolejší. Původní titulek v Guardianu mu nepřipadal dost akční a tak ho vyměnil za údernější.

Sedmička je o americké národní strategii, Dolejší však už od třetího odstavce rajtuje zase v Rusku a naznačuje, že se Obama s Rusy příliš mazlí.

Osmý článek je překladem z BBC News, autorem je člen dvou špionážních think tanků a je to zase o tom, že Rusko je darebák militaristický.

A konečně devítka, opět Dolejšího autorský článek, ve kterém vyzývá českou vládu, aby dodala na Ukrajinu zbraně ze skladů české armády. Opět standardní protiruské tirády a o celkovém oslabení organismu autora svědčí to, že dělostřelecké granáty dodáme Ukrajině pouze tehdy, pokud se ukrajinská vláda zaváže, že je nepoužije proti civilnímu obyvatelstvu.

Závěr: všech devět článků je mírně až silně protiruských, Dolejší nezná jiného viníka ukrajinské krize než Rusko. Ani jednou se nezmínil o polofašistickém charakteru ukrajinské vlády, o puči, kterým se dostala k moci, o zločinech, které toto provázely, o válečných zločinech, které páchají na civilním obyvatelstvu jak vládní vojska, tak i nelegální banditské smečky, financované oligarchy, o neuvěřitelné situaci, ve které je ruská menšina podrobována státem řízené genocidě, to vše za bezvýhradné podpory USA a EU.

Svého času Reaganova administrativa obsadila Grenadu, malý ostrov v Karibiku, a jako oficiální důvod uvedla, že je ohrožena stovka amerických studentů, kteří se na ostrově vzdělávali. Ti studenti ani nevěděli, že jsou v ohrožení a americký výsadek je začal hledat až třetí den po začátku invaze, Pravým důvodem byl samozřejmě marxistický režim, který na ostrově vládl.

Na Ukrajině jsou v přímém ohrožení miliony Rusů, tisíce už byly zločinnou kyjevskou vládou zabity, statisíce vyhnány z domovů. Jestli toto není jasný důvod k tomu, aby Ruská federace zasáhla vojensky, stejně jako USA na Grenadě a v Panamě, potom si už nedovedu představit závažnější důvod.

Na Britských listech však vidí zavinění pouze u ruské strany konfliktu, žádné na ukrajinské, tu naopak Dolejší chce podpořit dodávkami zbraní. Možná by mohl své protiruské snažení korunovat osobním nasazením, nejlépe v pluku Ajdar. Mohl by jim dělat lidového komisaře vnitra, vždyť podoba s Felixem Edmundovičem se nedá přehlédnout.

images

bloger

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

19 thoughts on “Felix Edmundovič Dolejší

    • Zajímavé pak je, že do blicích nadávali dlouhá léta listům pravičáci. S příchodem Dolejšího (stačí si přečíst jeho jakobínský profil) se charakter webu změnil k nepoznání. Zřejmě to bude nějaké neviditelné pouto, které se mezi šéfredaktorem a redaktorem utvořilo.

      • Já mám, tarasi, silný dojem že se Dolejší prostě nechal najmout a odvádí takovou práci jaká se od něj očekává. To proto že si ještě vybavuji časy kdy se jeho články daly číst a působily na mne docela jiným dojmem než poslední asi tak dva (nebo tři?) roky.
        Nebo že bych si ho pletl s někým podobného jména? Ale myslím že ne.

        Ať tak či onak, ty máš dostatek trpělivosti, všímavosti, soudnosti, literární nadání i dostek zkušenosti, na to abys dokázal Dolejšímu i jemu podobným, v prostředí BL vytvořit svými texty tolik potřebnou opozici (tedy, pokud by ti BL tvoje věci otiskly). Nevažoval jsi už o tom? Mne to napadlo když jsi mi napsal tuhle odpověď : https://taras2.wordpress.com/2015/02/03/laska-na-cely-zivot/comment-page-1/#comment-701
        „Chytil jsem se za nos“, protože jsem si uvědomil že máš pravdu a že by ti intelektuální skřetové (jak jsi je trefně nazval) neměli být ponechávání v klidu. Jenže když se do nich navezeš jen u sebe na blogu tak o tom ani nevědí – natož aby jim to klidu ubralo. Oni by měli sklízet plody své setby „na svém záhonku“ a s nimi i konzumenti které zásobují. Jedině tak přece můžeš podkopat tu jejich tvorbu veřejného mínění.

        • S tímhle stylem psaní, který je v konfrontaci s hlavním proudem, skončí každý zákonitě na nárazníku posledního vagonu, Kamile. Všichni trochu objektivnější novináři byli vytěsněni; Hoffman píše do Deníků, ale drží se hodně při zdi, Hekrdlu vylili odevšad a dělá asistenta Kellerovi, Spencerová je v Literárkách, které sotva drží nos nad vodou, Ryšánková je na neznámém umístění, Hanák si pustil demenci. S BL mám své zkušenosti, otiskly mai asi pět článků a pak jsem se pohádal o cenzurování. Čulík je divnej, má nutkání přidávat k článkům svá vysvětlení (Ahoj, Janiko!), a s Dolejším zřejmě tvoří nějaké užší neveřejné společenství. Dolejší BL v podstatě pohřbil, je z Grýnpýsu a Duhy, bláznivej výstřední jakobín.

  1. dík za Karlíkovu fotku, vše vysvětluje. U nás se říká, že „podle ksichtu poznáš pyzdu“.

    • By mě zajímalo, jestli je (kromě těch nacistických herbářů nebo slepé cesty frenologie) nějaká vědecká studie, která se vztahem mezi ksichtem a povahou zabývá. Tady je o tom pojednáno populárně http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=5673, existuje antropologická biotypologie, ale věda to velká nebude. Zajímavé ovšem je, že když se podíváte na toho vraha s BMW od tanku na Smíchově, tak jediné, co člověka napadne je „ksindl“.

      • Mezi lidmi je obecně hodně rozšířené mínění že člověk má povahu vepsanou ve tváři. Problém je ale v tom že povaha a naučené jednání (výchova) jsou dvě rozdílné věci. A tak můžeš potkat brutálního cholerika, který má tak pevné morální zásady, že mu nedovolí aby vztáhl ruku na slabšího, ženskou, nebo někoho kdo si to dle jeho mínění nezaslouží. Ale zrovna tak se setkáš i s uťápnutým „plašmuškou“, který ti klidně vrazí kudlu do zad, bude-li cítit jistotu že včas zdrhne a něco mu to vynese.
        Oba budou mít ve tváři poměrně slušně vepsáno čím že to asi jsou ale kdyby je člověk posuzoval podle ksichtu, aniž by měl před tím s nimi nějakou zkušenost, mohl by se dost ošklivě přepočítat – případně na to své hodnocení i doplatit.

        A pak jsou tu takoví ti „andělé s ďáblem v těle“, obojího pohlaví, kteří většinou dokážou svým zjevem a promyšleným vystupováním, oblafnout i dobré znalce rozmanitosti lidské čeládky.

        Osobně si myslím, že se to rozšířené mínění kdysi zrodilo mezi prostým lidem, jemuž stupeň vzdělání a ukotvenost ve známém prostředí neumožňovaly (alespoň ne většině) nějak bravurně rozvinout rafinovanost a přetvářku a náležitě je trénovat – na to se všichni až příliš dobře znali a ve tvářích svých bližních „viděli“ i to co o těch lidech věděli.

        Takže: určitou lehkou nápovědou ta tvář být může, ale i pro předběžné, pouze orientační, hodnocení je nutný spíše delší než kratší kontakt. Pro přesnější poznání je ta délka kontaktu opravdu hodně relativní – pohybujíce se mezi dny až desetiletími.
        Rusové mají přísloví: „Abys poznal člověka musíš s ním sníst aspoň pud soli.“

      • Typologie, dělal to velmi dobře nějaký Slovák,nevím jestli má následovníky.

    • No, nevím, pepane, kde je to „u nás“, tedy u vás, ale mám republiku hodně procestovanou a tam kde tenhle slogan znají zněl vždy v podobě: „Podle HVIZDU poznáš pizdu“. Bylo tím myšleno že ta dívčina, která vyzývavé hvízdnutí neignoruje, je buďto volných mravů, nebo nižšího intelektu – případně spojením obého.

      • platí to u nás, na lontu.
        Nechci snižovat vážnost Vašeho příspěvku, ale čistě theoreticky, kdybyste byl ženská, spustil byste s někým takovým?
        A dovedete si představit charisma tohoto ksichtíku bez těch maskujících „vousů“?
        První dojem funguje, není třeba pojídat chlorid sodný v příliš velkém množství….
        Škodí to ledvinám.

        • A na Iontu je přesněji kde?
          K vaší otázce: Shodou okolností se v mém blízkém okolí vyskytuje člověk který (kdyby ke své okrase pod nosem ještě přidal těch pár chlupů co má Dolejší na bradě) je mu vizuálně velice podobný. Za ta léta co ho znám mi nikdy nedal nejmenší příčinu k negativnímu hodnocení – spíše naopak. Tak co s tím?

          No a co se týče toho spuštění… Neumím se ani teoreticky vžít do ženského způsobu hodnocení mužské přitažlivosti – tedy nevím. A sebemenší sklon k homosexualitě mne rovněž zcela minul tak že, vycházeje ze své přirozenosti, si samozřejmě neumím představit to že bych se s někým takovým spustil.

          V tom ruském přísloví samozřejmě jde o běžné společné solení, tedy společně strávený čas, který se nijak neodrazí na ledvinách ale jen promítne do sdílených zkušeností. Ale souhlasím s vámi že první dojem není bez významu a může ledacos napovědět. Jen by člověk měl být stále připraven k jeho revizi a případné změně svého úsudku, namísto toho aby by na něm lpěl jen pro zachování iluze o vlastní neomylnosti.

          • -su z lonta = jsem z vesnice u Brna (přeloženo do cajzláčtiny)
            Abych se vyhnul trapným sexuelním přirovnáním, měl jsem možná použít něco jako:
            „Přesvědčilo by Vás KáDéčko, s ohledem na to jak vypadá (a také jak píše), abyste jeho s osobou uzavřel nějakou závaznou smlouvu? Pronajal byste mu nemovitost? Třeba garsonku po pratetě?“
            Já ne.
            Moje poznámka, že K.D. se svým ksichtem u bab nebodoval zřejmě ani ve třetím, značně prořídlém kole výběru, prvoplánově narážela na to, že přebytek testosteronu a nemožnost jeho vybití se může projevit na charakteru. Je to ale značně nefér vůči nuceným celibátníkům co znám v okolí. Nevykazují morální závady
            A o výmluvnosti ksichtů to zde již naštěstí .dostatečně probrali chytřejší než já.
            Jen bych dodal,osazenstvo Kuřimské věznice, které jsem měl možnost před časem pozorovat (byli nasazeni jako levná pracovní síla u mého chlebodárce), nevykazovalo žádného Brada Pitta, ale Karlů Dolejších by se tam pár našlo.
            Oko do duše okno.
            Proboha, pane Mudro, neberte to jako vyhlášení války, je to jen takové kostrbaté vyvětlení, co mě vedlo k mé poznámce.

  2. Problém vzhledu – potažmo fyziognomie byl vážně zkoumaný asi tak před 100 a více lety, psaly se tehdy velice učené traktáty o „Zločineckých typech“ – souviselo to i s rasovými teoriemi, kdy třeba v tehdejší Anglii se vážně mluvilo o rasové předurčenosti dělníků a vůbec proletariátu. Podle tvarů lebky se vysuzovalo na povahu člověka atp. (Viz půvabný film Hysteria – česky Vrtěti ženou.)
    Všechno to odnes čas – jednak se to jaksi nepotvrzovalo v praxi a jednak to bylo jaksi politicky nekorektní pro rostoucí levici.
    Ale – není šprochu — i když to v současné době není příliš korektní – o tom mluvit, tak zvýšená agresivita je důsledek zmnožení pohlavních chromozomů a tady je i – často – typický vzhled, určité fyziognomie signalizují – dej si pozor, jejich výskyt ve věznicích je vyšší než mezi zbytkem populace. Nejde to ale brát jako něco na co se dá při hodnocení osobnosti jednoznačně spolehnout – každopádně je zapotřebí spousta dalších informací, ale pro prvotní kategorizaci to jistý význam má a alespoň podvědomě se podle toho řídíme. S tím souvisí i fenomen prvního dojmu – běžně se mu podléhá a to i v případě že víme oč jde – zase je to to mechanismus který je nutný v situaci kdy musíme dotyčného někam zaškatulkovat a nemáme k dispozici další informace.
    Takže ono – podle ksichtu …. má jistý jakýsi reálný podklad.

    • No a protože jsem těch ksichtů viděl v životě už hodně, mohu prohlásit, že to, co člověka charakterizuje vnějškově, je z osmdesáti procent o jeho osobě vypovídající. A to je dost na to, aby se tím člověk do jisté míry řídil.

    • Podle ksichtu…, já nevím. Občas se podívám na blogy iDnes. Já si ty lidi nepamatuju a neznám je, jako třeba Taras, koukám tam jen letmo. Takže při pohledu do tváře vždycky zkouším hádat, jaký ten člověk bude. Ale netrefuju se. Kolikrát se vyklube z nesympatické tváře „střihoun“ (jak říkával můj táta, tenhle výraz neznáš snad ani ty, Tarasi :-). A naopak. U ženských se mi to hádání daří líp, což je zvláštní. Asi tam dokážu spíš číst ve výrazu.

      Na KD mě překvapilo, jak je mladý. Podle zarytosti jsem soudila na starce, takový ten typ, co je lepší nechat ho jeho osudu. Ale možná, že tihle jsou staří už ve dvaceti.

      • Střihouna samozřejmě znám, jakožto i ostatní zastaralé výrazy (automatický opravy ho na potvrzení podtrhly), neboť jsem kmet. Slovník se dost obměňuje.

        Ale při posuzování povahy není rozhodující krása tváře, jak se to zjednodušuje, ale její výraz, který je jednou sympatický, příjemný, zajímavý, dobrácký či optimistický – a na druhé straně nesympatický, panovačný, studený, zákeřný nebo vyloženě zlý, násilnický, kriminálnický. Samozřejmě se k tomu hodnotí i mluva včetně té těla. Typicky velký kozy.

    • Brtníku, vaše nová teorie naráží na to, že KD je nesvéprávný magor, tedy nelze jeho chování posuzovat jako způsobené nějakými reálnými vlivy.

      On uveřejní Lavrovův projev, prošpikuje ho antitezemi, aby byl čtenář správně veden, a jako světovou reakci dá článek Bloombergu.

Komentáře nejsou povoleny.