Oloupaný První máj

Přítel Astr chtěl kdysi dávno (tak starý je i tento článek) něco k 1. máji, plete si mě s Nerudou. Jenže: už u takového jednoduchého případu nastávají s češtinou potíže. Pokud chtěl, chlapec zámořský protinožný, něco k prvnímu máji coby k času kvetení, napíše se to s malým, tedy tak, jak to mám (dělám vám radost). Jenže; pokud to myslí v politickém slova smyslu a stýská se mu po Svátku práce, tak to musím napsat s velkým, tedy První máj.

Oslavy tohoto výročí se mi, coby klukovi, líbily, ten zážitek z davu lidí, dechovky, alegorické vozy, gymnastky zdravily První máj v trikotech, za nejsilnějšího totáče se ovšem podprdy nosily takřka povinně. Na náměstí okresního města českobudějovického kraje hřímal kterýsi papaláš z vyšších orgánů: „Vytlačíme rakouskou televizi z jižních Čech!“ (Vlažný potlesk, na Kleti byl čerstvě postavený televizní vysílač, do tý doby všichni čuměli na Rakušáky.) „Za námi stojí dvousetmilionový Sovětský svaz!“ (Potlesk.) „Za námi stojí šestisetmilionová Čína!!!“ (Bouřlivý potlesk, jenže já nevím, jestli jsem to neměl napsat šesti set milionová. Asi ne. Ale ona pak za námi přestala stát, tak je to snad jedno.)

Vedle stojící proletář s placatou čepicí na hlavě a s cigárem v koutku úst přehnaně nadšeně plácal a k okolí pravil, velmi hlasitě: „Dobře mluví!“ To potom těm okolo nic jiného nezbývalo, než taky tleskat, to mi ovšem dochází až dnes. Podobným způsobem vytvářel veřejné mínění režisér Svitáček, údajně: když bylo publikum na semaforském představení nějaký scíplý, tak si sed do hlediště, párkrát se zasmál svým burácivým způsobem, a už to jelo. V Semaforu se ovšem diváci nudili dobrovolně.

A pak už, když mi okolo sedmnáctého roku věku došlo, co je to za šaškárnu, mě na oslavách Prvního máje nikdo nikdy neviděl. Tím pádem mi od třetího ročníku ušel i pohled na Střední průmyslovou školu stavební v Plzni, kterak, nikoliv nepodobná ctihodné plachetní parolodi Missouri (Mark Twain), vplouvá na náměstí Republiky, místo středního stěžně ční Jiří Zídek se svými 206 centimetry. Už jsem o tom někde psal.

A tak jsem oslavoval Svátek práce prací, loupal jsem v plzeňské papírně brigádnicky dřevo, na prvního máje, u boudy s vercajkem byl poprašek sněhu, protože tenkrát ještě nebylo globální oteplování, ale studená válka. Gymnastky v průvodu mrzly jako prasata, hezká prasátka, to bylo najednou vztyčených bradavek namísto vztyčených pravic o dvacet let dříve, já jsem se ale potil, protože jsem z polen sloupával kůru, v areálu na pravém břehu řeky Radbuzy, nebyla tam ani noha, jenom já a můj poříz (a občas i sekera na suky, takže vlastně švédská trojka), rozprostíralo se tam sváteční ticho, a mezi vysoké hromady dřeva z dvoumetrových kulatin tlumeně zaléhaly zvuky dechovek z města. Mělo to něco do sebe, tahle atmosféra, mám rád plovárny v zimě. A navíc bylo na Gambrinus a na cigára. Na dráma. Na Lípy. Na reprezentaci.

Teď si uvědomuju, že Astr asi nebude spokojenej, čekal něco o lásce a hrdličkách, nemám na skladě. Tak přece alespoň něco málo: Když se kamarádkám začala vyrážet dospělost a natáhly si první kšíry, tak jsme jim na ty knoflíčky vzadu mačkali, hráli jsme na ně jako na heligonku. Nebo basovali, jako na piánovce. V očekávání věcí příštích.

A ty pak skutečně přišly.

 

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

58 thoughts on “Oloupaný První máj

  1. Opět omluva za recyklát, času a sil se nedostává. Dal jsem to sem v podstatě jenom proto, aby se nepřátelé předčasně neradovali, že jsem už zaklepal bačkorama.

    • přeju ještě hodně prvních májů ve zdraví. Nikdo nevíme kdy a jak, nepředbíhejte událostem 🙂

  2. Tarasi dovol abych se k Machovu Maji vratil 🙂

    Machuv Maj (1836)

    Ty Tarasi koncis vetou

    V očekávání věcí příštích.

    kdo si Machuv Maj opakovane precte
    je to vlastne neco co se da prirovnat k dnesku,
    take Machovi se da rozumet tak ze to je jeho vyznani
    „V očekávání věcí příštích.“

    Docela dlouhy pribeh o lasce zlu a zmaru
    v basnickem tvaru.

    Vlastne tu Macha davno pred Havlem veri ve vitezstvi Lasky a Pravdy 🙂
    I kdyz abych nahodneho ctenare nenudil dam hned do uvodu co se o basni rikalo po jejim zverejneni.

    Ovsem 179 let je v lidskem zivote dlouha doba a proto I pohled na basen ma jinou podobu, nez jak ji vidime dnes !

    Výklad Máje:

    Následující básně jest oučel hlavní slaviti májovou přírody krásu; k tím snadnějšímu dosažení oučelu tohoto postavena jest doba májová přírody proti rozdílným dobám života lidského. Tak u příkladu v čísle prvním tichá, vážná atd. láska v přírodě proti divoké, vášnivé, nezřízené lásce člověka; taktéž jiné vlastnosti májové přírody proti podobným života lidského dobám v číslech ostatních. Pověst tedy čili děj básně této nesmí se co věc hlavní považovati, nýbrž jen tolik z děje toho v báseň přijato, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba. Děj se koná u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci okazují. – Ostatních co se oučelů dotýče, jakož i sententia moralis z celého snadněji se vyrozumí.

    Byl pozdní večer – první máj –
    večerní máj – byl lásky čas.
    Hrdliččin zval ku lásce hlas,
    kde borový zaváněl háj.
    O lásce šeptal tichý mech;
    květoucí strom lhal lásky žel,
    svou lásku slavík růži pěl,
    růžinu jevil vonný vzdech.
    ……………………….
    …………………….

    Je pozdní večer – první máj –
    večerní máj – je lásky čas;
    hrdliččin zve ku lásce hlas:
    „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

    Kdo si chce pripomenout Maj cely, ctete zde:
    http://babel.mml.ox.ac.uk/naughton/maj.html
    ===================================
    Tobe Tarasi dik za Maj ve Tvem podani
    verim ze jeste neprisel cas Tveho skonani 🙂

    • Ale blíží se to. Tím pádem stále intenzivněji přemýšlím nad tím, co je „oučel hlavní“ pobytu v slzavém údolí. Možná loupat dřevo?

      • Inu, oučel hlavní naznačil výše Jafa – vzpomenout si, že momentální kabát není první ani poslední co nosíte. A kudy na to zase naznačuje Čapek v níže odkazovaném článku, konkrétně předposlední větě. Soustřeďte se na to, co vám dělá radost a nesoustřeďujte se na to, co vám radost nedělá.

        Křesťani té vnitřní revoluci říkají „dojít spásy“.

        • Jak jsem napsal výše, kabát se ve stáří už nemění, jenom na něm přibývají záplaty (a nové skoby). Lze dojít spásy po krk v senkruvně?

          • Kabátem jsem nemínil habitus. ale „hmotný obal“ 🙂 – tělo. A dojít spásy lze kdykoliv, nejde o změnu vnějších poměrů. Prostě vyplavete z žumpy pekla vlastní mysli, ve které se následně rozhostí mír.

          • Každý člověk touží po klidu (mysli), jen neví jak ho dosáhnout. Domnívá se, že onen mentální hluk, kterým trpí, je přirozený stav a nedá se s tím nic dělat. Ježíš nazýval peklem právě tento stav mysli, což bylo následně překrouceno, aby se dařilo udržet ovečky v poslušnosti a ony se nedejbože neprobudily. Píšu vám to proto, že jsem si uvědomil, že příměr s žumpou může vyznít urážlivě. Nejde o vaše názory nebo morálku. Podvědomí schraňuje všechny zkušenosti našich životů, takže taky třeba televizní vraždy, pedofilii, rasovou nenávist atd. a ve vhodné chvíli – podle okolností – je vypouští do vědomí jako reakci na nějakou aktuální situaci. Protože si tuto podvědomou reakci pleteme s vlastním vědomým jednáním, stáváme se třeba agresivními, vulgárními nebo „chtivými“ a pak záleží na tom, jestli se nám podaří ovládnout (zvítězí rozum) nebo následujeme pudový podnět, čímž se vzdáváme svého lidství.

            Tedy nešlo o pokus vás nějak dehonestovat, chraň bůh. Žumpou jsem mínil ony pudové podněty, které otravují naši mysl neustálými výrony do vědomí.

            • Rozumíme si přesně, Este, já také neměl na mysli kabátek. Klid mysli je možné dosáhnout ignorováním vnějších podmínek, stavu věcí veřejných? Je ještě jedna možnost, splynout s třídou horních deseti tisíc, nebo si to alespoň namlouvat. To potom se nespravedlnosti a bída světa začnou jevit v – pro tohoto jedince – příznivém světle.

              • Kdysi už jsem to někde napsal: „Chudí mohou ještě doufat, že se budou cítit lépe, pokud zbohatnou. Bohatí už takovou naději nemají.“

                Po klidu mysli touží i bohatí, kteří se marně a mylně domnívali, že materiální hojnost jejich pudové tužby utiší. Jenže to tak nefunguje, chtivé ego je spokojené jen na chvíli a hned se zase rozhlíží po něčem novém. Ten chtíč je neukojitelný a jediná cesta z bludného kruhu je dojít klidu mysli. Pročež být bohatým nic neřeší (ohledně klidu mysli).

                Není nutné ani žádoucí ignorovat stav světa, sociální nespravedlnost a hlupství elit a podle svých (omezených) možností máme přispívat ke zlepšení jeho stavu. Klid mysli není hlavní životní úkol, ale nutný předpoklad k tomu, abychom svůj život prožívali jako lidské bytosti, tj. neovlivńované nižšími pudy nad nutnou míru sebezáchovy. Čili nejde o to ignorovat okolní svět, ale automatické reakce na něj, které generuje podvědomí. A k tomu vskutku přispívá soustředit se na hezké a příjemné věci v životě, které nám přinášejí radost a neposlouchat podvědomí, které s oblibou straší katastrofickými představami a hněvivými a nenávistnými reakcemi (protože se tím posiluje, tj. když se necháte chytit nějakou negativní myšlenkou a hezky si ji prožijete, dodáváte tím oněm podvědomím generovaným reakcím energii k další existenci. Když je necháte projít vědomím BEZ REKCE, časem jich bude ubývat, až utichnou docela). A to je ten božský klid, o který kráčí.

                • Je to levný, ale nemohl jsem to nechat ležet: bez REKCE mi vědomím prochází už i ty největší čuňárny.

                  Myslím, že požadujete po občanovi ovládání až jogínské. Příklad: čtu si od Fištejna o tom, jak separatisté střílejí do donbaského civilního obyvatelstva děly a raketomety. Mojí normální reakcí by bylo sednou a napsat, že Fištejn je kretén, protože trapně lže. Váš recept zní: nechat to bejt a mít radost z toho, že Fištejna platí CIA a že se mu tím pádem dobře daří?

                  Co se bohatců (a jejich neukojitelné touhy mít ještě víc) týká, je to pravděpodobné. V neděli jsem viděl na n.tv magazín o horních deseti tisících. To by mělo být povinné, dívat se na tyhle příšernosti, jedna reportáž byla o jednom z rodiny Maybachů. Reportéři přišli na narozeniny osmnáctileté dcery. Otec je provedl interiérem veliké vily, uvnitř všechno v bílém, včetně kůže na sedačkách a koberců. Pak šel vzbudit dcerušku, zasedli ke svátečnímu stolu, dívenka po tatínkovi, nehezká, těžko se odhadovalo, kdo je dcera a kdo matka (blondýny). Potom dárky, sporťáček s pouhými 160 kW, aby se dceruška naučila. Přijato se samozřejmostí. Pak jí ale připravili překvapení, zavezli ji do nejluxusnějšího tetovacího salonu (otec poznamenal mimochodem: tady se fronty nestojí) a holce vytetovali pod kotník na noze jakési maybachovské „pí“, znak to rodu, taťulda ho měl na krku. Rodiče ji museli při výkonu držet za ruce, aby se nebála.

                  Takový magazín (a na komerčních TV je jich plno) je velkovýrobna marxistů.

                  • Komentář vtipnej, potěšil 🙂 K Maybachům mám jenom pokrčení rameny – co já s tím? Viděl jsem barák nějakého ruského oligarchy, celý přetékal zlatem a oligarcha se mohl přetrhnout, aby nalezl v natáčecím týmu aspoň náznak závisti, chudák. Majetek sám o sobě ty lidi zjevně neuspokojuje, to až závistivý obdiv a pocit výjimečnosti z toho plynoucí. V podstatě je za hrabáním majetku strach z nedostatku a vlastní nicotnosti – zní to jako nonsens, když už máte jachtu a tunu zlata, ale pud trvá na svém: furt málo. To neznamená, že nejsou lidi (bohatí či chudí), kteří jsou spokojení s tím co maji či nemají. Prokoukli nesmyslnost egoického nutkání a spokojeně ho ignorují.

                    S jogínskou trpělivostí máte recht, ale vyplatí se. Je to úlevné, jako když vypnete od puberty zapnutý mixér. Kromě toho – je to přirozené, takhle máme normálně fungovat, mít ticho v hlavě, protože racio pracuje nehlučně, jenom ego si furt na něco stěžuje. Jenže my jsme na to už dávno zapomněli a tak to neumíme ani předat další generaci.

                    No, a k Fištejnovi, jasně že si můžete pomyslet třeba jaký je to zmetek a namlátit do klávesnice hanopis. Nejpíš se vám uleví, ale změní se něco? Je fajn dávat najevo své názory, k tomu ale přece nepotřebujete být vytočený do ruda a na pokraji infarktu 🙂 Nepíšu nikde, že se máme spokojeně usmívat, čelíce bezpráví. Celé je to o tom nebýt v područí svých pudů. Není to příjemné ani přirozené.

                    • Musím oponovat: být v područí svých pudů je někdy velmi příjemné i přirozené.

                      S bohatci je to složité, mnohem složitější než třeba s nuzáky. Já se na to dívám z jednoduchých pozic: stát se boháčem znamená osvědčit své kvality v systému, který je zavrženíhodný až zločinný. Tedy v něm uspěje jenom kurva. Ale i některé kurvy své povolání vykonávají s láskou.

                      No a konečně – se špatností světa se nelze podle mě vyrovnat zvnitřku, tím, že jeho patologické jevy potlačím a nebudu si je připouštět. Mělo by se s ní bojovat, i když je to předem prohraná válka.

                    • To jste napsal hezky s těmi pudy, nic proti. Já jsem se ale pokoušel vysvětlit trošku něco jiného než nepochybnou příjemnost a užitečnost jistých pudových nutkání.

                      Nešlo mi o vyrovnávání se se špatností světa, ale o poukázání na málo chápanou složku lidské psychiky, která docela dost ovlivňuje jaký ten svět vlastně je. Snažil jsem se naznačit, že je důležité umožnit lidem dosažení duševní svobody. Aby se pro ni mohli rozhodnout, je třeba dát jim možnost uvědomit si, že svobodní nejsou. Jejich vůle je ovlivňována podvědomím, a podvědomí je zase manipulovatelné propagandou. Teprve zbavení se negativního vlivu podvědomí z nás dělá lidi, hodné toho názvu, protože neschopné zapíchnout bližního pro pár stovek a nepřesvědčitelné o prospěšnosti války. A nenechte se mýlit naší současnou křehkou lidskostí, každou chvíli někdo někoho zabije „v afektu“ čili pudy převzaly vládu nad rozumem. Stačil by týdenní blackout a lidství by mizelo jako pára, nahrazováno živočišnými instinkty.

                      Tohle jsem se pokoušel vám sdělit. K tomu oumyslu hlavnímu. Tím je totiž právě ona duševní svoboda.

                  • Jistě, civilizační slupka je tenká a možná dnes tenčí, než to bylo dříve, a to byly jenom v minulém století dvě světové války. Ale, jak jste jistě postřehl, nevěřím na svobodnou mysl, u jednotlivců jistě, ale nikoliv na úrovni národní nebo světové. A jedinou cestu vidím v nastolení racionálního systému a v důrazu na inteligenci. Vždyť počínání a kecy mnohých politiků o jejich inteligenci nesvědčí, právě naopak, přesto jsou vámi vzpomenutou propagandou nejenom tolerovány, ale přímo podporovány. A omezení možností propagandy je třeba zrovna věcí systému.

                    • Se zavedením racionálního systému to nebude snadné, protože to odporuje zájmům globální oligarchie, Pjakinova Globálního prediktora. Ten ví, že duševně svobodní lidé se nedají manipulovat (ovládat) a snaží se tomu (probuzení) zabránit. Proto jsou zdůrazňována individuální a ne sociální práva lidí a individuální úspěch i na úkor ostatních. Podporuje to pudové sobectví, vidět bližního jako konkurenci a potenciálního nepřítele.

                      Svobodná mysl není otázkou víry, ale vlastní zkušenosti. A ke svobodné společnosti se dá paradoxně dojít jen od svobodných individuí. I u lidí totiž existuje cosi jako „vědomí úlu“, kolektivní vědomí, které spoluovlivňuje své členy, od úrovně rodiny až po globální. Čím více lidí dosáhne duševní svobody, tím více to usnadňují ostatním, protože protože svým jasným vědomím „pročišťují“ i to kolektivní. A to se zrovna teď začíná dít. Pomalu, ale jistě se stáváme lidmi.

              • V určitém stadiu poznání to fakt vypadá, že není zbytí než přijmout energii mocných.
                Udělat krok zpět a rozhlédnout se 🙂
                No a pak to překročit a nechat jim to 🙂
                Este, rád bych Vás poznal 🙂 Není nás moc, co ví.

                • ty brďo, já být nemocná, a přijít mě utěšovat est, tak bych se rychle uzdravila, abych ho mohla s řevem vyhnat s těmi ezoterickými kecy ze dveří 🙂

                  • Naše kamarádka co je na příjmu ve cvokárně říká, že jediný rozdíl mezi pacientem a personálem je, že jedni mají klíče 🙂
                    Je mi líto, že že jste naučena řvát na pravdu 😦

                  • Celé je to o tom nebýt v područí svých pudů. Není to příjemné ani přirozené.

                    Seda theorie kontra zeleny strom zivota.

                    Hlavne vsak na takove reci plati pribehy z knihy zivota.
                    Jak treba ve valkach ci jinych katastrofach kdyz jde opravdu o zivot
                    prezivaji ti co daji vic na pudy
                    nez na ty co od stolu kazi bludy.

                    Ostatne vystihl to est vetou ze stacil by nekolikadenni blackout a bylo by FSEHNO jinak 😦

                    • Rozdíl, který je vám těžko pochopitelný, spočívá v tom, že zaměňujete instinktivní reakce (ucuknutí od horké plotny nebo třeba ono instinktivní chování v mezních situacích) s hodnotícími (a jinými) soudy, které se objevují ve vědomí a jsou mylně pociťovány jako produkt racia. Jsou to ty myšlenky, které vám bez ustání běží hlavou a vy se domníváte, že „myslíte“. Myšlení se přitom odehrává jaksi spíše navzdory tomu hluku 🙂

                      Když nechcete myslet, nemyslíte. A pak zůstává v hlavě jen hlas podvědomí. A o tom jsem mluvil.

    • Jednoho hned napadne, Bavore, jestli náhodou onen Čapkův „uměle zachmuřený pojem proletářství“ není pro reálně existující rozvinutý kapitalismus cílem.

      • Capek si stezuje ze je prace chmurne oslavovana
        Nic proti genialnimu Capkovi ,
        ale jestli to nema puvod v tom ze je ve vetsine pripadu chmurne odmenovana a hlavne tvrde trestana alias zdanovana,
        ac oznacovana jako matka pokroku
        malo komu je z ni do skoku 😦
        Vypada to az tak chmurne, ze bezpracne okradat pracujici lid obecny
        je hlavni motto capitalismu,
        ci spravneji a korektneji, trzniho hospodarstvi 😦

    • Tak to já jo. Jsem kluk z vesnice, zvyklej na bělostnou sněhovou duchnu, a pamatuju, jak jsem byl překvapenej, když se sníh v Plzni během jednoho dne proměnil v černošedou špinavou břečku.

      • Já jako kluk z Plzně byl zas hodně překvapenej, když mně na Vysočině hned první zimu zapadala přes noc chalupa dvěma metrama sněhu 🙂

  3. Místopřísežně prohlašuju, že si své komentáře nelajkuju, jak se mi ukazuje u včerejšího komentu 23:12.

    • To je dost těžká otázka. Když o tom přemýšlím, tak jsou to neuskutečnitelné věci. Typicky: moci jít ještě jednou na procházku s maminkou, tatínkem, všema svejma bejvalejma kocourama a s jejich Puntíčkem. Věci, jichž si dost nevážíme, když jsou přítomny.

      • Vy byste měl napsat o těch kocourech knihu. Fakticky. A vůbec, paměti by lidi psát měli, zvlášť když umí psát jako Vy.:-)

          • To je dobře, Tarasi, že jsi svou knihu připomenul. Já o její existenci věděl, kdysi před dlouhou dobou jsem z ní i něco početl ale pak mi nějak vypadla z paměti (inu léta už se začínají podepisovat – však to taky znáš) a já se k ní už nevrátil – což teď ale určitě udělám a budu pokračovat ve čtení.

            Musím ale oponovat tvému názoru že „takovéhle psaní nemá dnes už naději na úspěch, doba si žádá něco jiného“. Právě TAKOVÉHLE psaní je potřeba aby bylo něčím „naředěno“ to upocené řiťolezectví, často prošpikované nebetyčnou stupiditou (třeba jako „darování“ Zemana Putinovi), které se dnes na člověka hrne ze všech stran. A když to někdo umí jako ty, pak je přímo jeho povinností vydržet u toho, i kdyby po něm mělo zůstat něco na čem pracoval poslední den před uložením do penálu a už to nestihl dokončit.

            A ještě poznámka k momentálním estovým komentářům, které merlin chybně označila jako esoterické (protože pro tentokrát nejde o nic jiného než o jen hlubší rovinu psychologie, potažmo případně i psychohygieny):
            Domnívám se že ti chtěl est sdělit, že Fištejna (a mnohé jemu podobné) můžeš nakopat do prdele i s klidnou myslí, na podkladu prosté rozumové úvahy o škodlivosti takových elementů, aniž bys svou mysl plundroval či zatěžoval zdraví neprospívajícími emocemi a tyto si raději ponechal, zbytečně neopotřebované, pro příjemnější chvíle. V tom jsem s ním zajedno. A co se kabátu týče – chápu to tak že měl, společně s jafou, na mysli ten hopsafráček, který všichni opětovně dostáváme k používání hned na startovní čáře a musí nám vydržet celou etapu, bez ohledu na jakékoli záplatování.

            Musím ale k tomu přidat, na základě vlastní zkušenosti, že pokud chce člověk dodat tomu nakopání žádoucí šťavnatosti, je často třeba pustit ty své emoce ze řetězu, už kvůli patřičnému prokrvení inspirace a potlačení zafixovaných zábran, které většinou každého slušného člověka – v takovémto případě naprosto nemístně – svazují. No a má-li být šťavnatost humorná – pak jí prospěje i zdravá porce nadhledu zvětšující prostor pro roztažená křídla.

          • tu jsem četla, ta je kouzelná. Já myslela že byste ještě něco dalšího, čtenáři se najdou 🙂

      • Desis me jak nekdy premyslis stejne,
        ale asi to bude jednak vekem a mozna I tim ze na sklonku zivota se kazdej homosapiens v myslekach vice vraci do minulosti kdyz s budoucnosti to ma docela jasne a vyresenen 🙂

        • Samozřejmě je to věkem a zkušenostmi, teprve teď člověku dochází, že se honil za chimérami (majetek, prachy, postavení, ženský, vítězství, úspěch či moc) – a mezi prsty mu protékaly skutečné hodnoty, hlavně rodina a poznání, kterým se věnoval málo.

  4. Pro Esta 9:59 a Kamila 12:31 – pokud jste dospěli k závěru, že své články píšu s prakem-žílou na čele, je to jenom dojem z mého léta pěstovaného stylu psaní komentářů, který – řekněme – není úplně suchý. Autor se u toho nijak extra nevytáčí.

    Co se fráčků a kabátů týká, rozuměl jsem tomu tak, že člověk se během života názorově, svými postoji vyvíjí a měl by myslet na další kabát (konkrétně „vzpomenout si, že momentální kabát není první ani poslední co nosíte“ – Est). To je nepřesné, protože ten poslední frak (řekněme od šedesáti) je skutečně poslední a mohou na něm vznikat skoby a mastné svrny, ale další už neobleče. Můžeme to i nazvat tak, že mozek v určitém věku zkamení.

    Ale nejdůležitější je ona Estova svobodná vůle. Tohle samo je trochu elitářské, protože svobodnou vůlí a pochopením pro to, co je v životě důležité, disponuje přibližně pětina lidí a spoléhat na to, že se změna společnosti uskuteční skrze ono osvobození duší a jejich vůle je opovážlivé spoléhání na milost Boží, jinak řečeno nerealistické. Společnost se může zlepšit jenom prosazením demokratického a humánního (sociálního) systému, přičemž důležitější než spoléhání na svobodnou vůli je spoléhat na inteligenci a charakter vůdců plus přizpůsobení se lidí (respektování) onoho systému. Což je ale – díváme-li se na to přes současné události – také opovážlivé spoléhání. Je to proto, že svět je horší, než byl před čtvrt stoletím, tendence další pokles. Bude o tom příští článek.

    • Kdepak, Tarasi, k žádnému takovému závěru jsem nedošel a ani jej nepředpokládal (při psaní). Pokoušel jsem se objasnit vliv podvědomí na naše reakce – jak přečasto stáváme se hříčkou emocí vyvolaných automatem podvědomí a pro svou nepozornost sebou necháme cloumat, a ještě to považujeme za normální, takovou reakci. Protože to není normální, jen jsme jim přivykli, protože nám nikdo včas neřekl, jak s nimi zacházet.

      Nedovolil bych si kritizovat váš duševní stav při práci, šlo o snahu poukázat na to, že když se rozčílíme, znamená to, že jsme podlehli podvědomému popudu, automatické reakci podvědomí, se kterou jsme ztotožněni natolik, že ji považujeme za plod vlastního myšlení. Což není.

      Na článek už se těším.

    • Bohuzel, jak pisi dole, tarasi, o inteligentni a charakterni vudce neni zajem. Lide cekaji, ze pravicovi retorici a skrtalisti je proskrtaji do raje, kde bude vladnout Thatcherova s Reaganem, kteri jim zajisti socialni blahobyt. Je to na palici. Normalne levicova knuta, planovane hospodarstvi a tak trochu revolucni teror v justici, na nic jineho to nevidim. Ale vlastne nevidim ani to, protoze mi neni jasne, jak by se levice mohla dostat k lizu- jakmile pozvedne prapor socialne slabych, tak ji presne tihle socialne slabi poslou do hajzlu. Seru na to.

      • Nepropadej malomyslnosti, čeká se na velkou krizi (nebo válku) a pak bude všechno jinak. Sociálně slabí jsou slabí i na hlavičku: většina se domnívá, že někoho vytrestá, když nejdou k volbám.

        • Tak Vám nevím, jestli podivnou volbou, která se onanisticky kona mezi pečlivě vybranými vypečenými kandidáty, si duševně slabý nějak pomůže. ..)

          • Pomůže. U nás má pořád slabý otevřenou (dost zoufalou) protestní volbu KSČM. Aniž bych hodnotil kvalitu takové volby, ony by se začaly dít věci (i bez těch dříve popsaných velkých otřesů), kdyby komunisti dostali okolo zcela reálně dosažitelných 30 % hlasů. To už nelze přehlížet, to by se musely pohnout i velké partaje a vyvodit důsledky ze své dosavadní kolaborantské politiky s kapitálem.

  5. Prvy maj ted oloupali v Anglii, konzervativci dostali 37% a maji vetsinu v parlamentu. Dneska jsem na to konto slysel zasveceny komentar, kde redaktor vysvetloval, ze sice s konzervativci je obrovska nespokojenost kvuli jejim skrtum v rozpoctu, ale ze volici se zalekli Milibanda, ktery podle nich vladl levicovou retorikou.
    Tohle se neda cist, ani sledovat, jedine reseni je uzavrit se do sve veze z bakelitu a cekat na smrt jako na vysvobozeni.

    • Ono je to s levicí a pravicí na Západě na levačku. Rozdíl mezi Cameronem a Milibandem je stejně minimální, jako mezi Merkelovou a Gabrielem nebo Hollandem a Sarkozym. Jeden za osmnáct, druhej bez dvou za dvacet. Vzpomeň na Blaira či na Schrödera. Posledně jmenovaný protlačil sociálně nepřívětivou reformu Hartz IV, což by si pravice možná nedovolila.

      • Ta horní statisícina má svoje procento obšancované, můžete volit jak chcete. Oni i sčítají hlasy. Znáte krom Putina a Zemana nějaké ne – herce?

        • Nějací by se našli, ale většina z nich je kojena z prsu Strýčka Sama. Podle téhle výživy to pak na světě vypadá.

          • Bohuzel mas pravdu:-(
            Odkojenost a s cim a kym propojenost
            Nejen podnikatel ale I politik jen svou kapsu vidi
            a bez zabran lidi sidi 😦

Komentáře nejsou povoleny.