Jaderný goal do vlastní brány

Flann O’Brien, Třetí strážník: „Stáhl jsem se ze světa, abych se vše pokusil pochopit a abych zjistil, proč se svět jeví odpornější, jak se na lidském těle vrší roky.“

Jak říkávají pravičáci, do kamene tesat. Už jsem myslel, že tímhle náhledem trpím samojediný, osamělý, když si někteří mí stařečtí přátelé hrají na asertivní, in a zapojené do všeobecného kreténismu.

O’Brien z tohoto zajímavého poznatku nalezl podivné východisko: „Že (odpovídat na všechny otázky) Ne je lepší slovo než Ano.“

Již při povrchním zkoumání se to jeví jako pitomost. Co když někdo přijde a zeptá se: „Chceš milion?“  Nebo: „Chceš buřta?“

Na druhý pohled se však to tak hloupé nejeví: takhle se vás nikdo nezeptá, maximálně maminka, a ta byla jenom jedna. Většinou se vás lidé ptají, jestli nechcete po hubě nebo nakopat, případně „naval prachy“, a to se pak stabilní odpověď „Ne“ ukazuje jako racionální. Jak zjistili už V&W, od lidí nelze pranic očekávat.

Ale zpět k tomu, proč se svět jeví odpornější, když je člověk starší.

Je to dáno dvěma okolnostmi, které působí stejným směrem: jednak se člověk zbavuje růžových brýlí a trapného nadšení mládí,  jednak se svět a lidstvo objektivně stávají horšími a horšími.

To prvé lze nejlépe ilustrovat na scénách z fotbalistických či hokejistických chrámů patentovaného blbství. Nagelovaná hvězdička v trenýrkách to ze tří metrů přepálí přes prázdnou bránu – a dav na tribunách předvádí hysterické scény naprostého zoufalství. Kdyby měli kudly, tak si rozpářou břicho, spáchají seppuku. Blboučká star zakopne o míč a náhodou to tam spadne. Dav na tribunách jásá, křepčí, tlamy doširoka otevřené, vyceněné, objímají se a poskakují stejně radostně, jako když opice dostane trs banánů.

Starého člověka ani nenapadne, aby se trmácel na stadiony (a hopsal tam jak jelito), na kolbiště, na nichž diváci soutěží s aktéry v pozérství, hysterii a agresivitě, v této triádě typických znaků mladé generace. Pokolení, jemuž zcela chybí pochopení pro to, co je důležité a co nikoliv. Ostatně fašizující fandovské gangy jsou dokladem toho, jaký materiál se touto činností mnohdy zabývá.

A stejně je to s ostatními konzumními sračkami, jež mají učinit život opičího stáda lepším a snesitelnějším: všechny ty telenovely, pivní slavnosti, koncerty populárních hvězd, diskotéky, muzikály, závody všeho druhu, reklamy, show, open air festivaly, devadesát procent filmové a televizní produkce, tohle všechno bezvýznamné smetí neznamená pro starého člověka nic než zbytečnost, marnost. Tím pádem ovšem, bez mlhy opojení světskou marností popsaných oblbováků, jeví se svět pochmurnější, než vyhlížel v mládí.

S větší a větší špatností lidského světa je to složitější. Samozřejmá námitka zní, že svět byl špatný vždycky a že v časovém úseku trvání lidského života nelze změny k horšímu tohoto formátu pozorovat. Vždyť generace mých rodičů prožila dvě světové války, a ta moje ani jednu.

Jenže – je to ticho před bouří. Na videu ZDE, nazvaném Světové bitevní pole – války v posledním tisíciletí, je pěkně znázorněno, jak válečné akce nabývají na intenzitě, aby ve dvacátém století vyvrcholily zcela bezkonkurenčně. Ten relativní klid po druhé světové válce je způsoben tím, že se velmoci zhrozily možného vyhlazení lidstva díky jaderným zbraním a daly si se světovým válčením pauzu. Ale lidé se začínají otřepávat, pro nové generace se stává vodíková bomba papírovým tygrem, v podstatě se to atomární inferno dá přežít, svět bude jenom o něco dobrodružnější, více adrenalinový (Mad Max).

Mechanizmy, které Armagedonu jakžtakž brání, jsou postupně odbourávány, viz osudy odzbrojovacích smluv. Je nepochybné, že v tomto století třetí světová válka vypukne a že to patrně vrhne civilizaci o tisíciletí zpět, pokud to vůbec lidstvo přežije. Vsázím svůj zlatý zub proti zlomenému párátku, že to tak bude.

Až to začne, vzpomeňte si na mě.

Ale možná budete mít úplně jiné starosti.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

21 thoughts on “Jaderný goal do vlastní brány

  1. I v bidnych casech ktere nastanou a historicky kratce pred Tebou je vyslovil I Nostradamus si kazdy kdo si clanek precetl se slzou v oku vzpomene.
    Mozna nekdo I slova Tva vytesa do kamene 🙂

    Vyvoj cloveka a jeho zmoudreni ci zanik,
    to je jen podmnozina pohybu Zeme a celeho Vesmiru .
    Kolik civilizaci a zivotu na Zemi vzniklo a zaniklo sice nevime ,
    ani nevime kolik jich jeste bude
    a zda vubec neco jako pamatka po homo sapiensovi na Zemi zbude
    Zadne lepsi casy,
    protoze ne cesta lepsich vztahu ale cesta zkazy byla nastoupena
    ze uz I nadeje cloveku ma byt uloupena 😦
    Jen je mi lito pristich generaci budou li jake
    skoda vsech mladych kteri predcasne odejdou ze sveta take 😦

    • Jenže něco jiného je přirozený vývoj (což zahrnuje přírodní katastrofy typu dopad planetky či obnovení sopečné činnosti) a něco jiného je naprosto zbytečné samozničení lidstva díky jeho gigantické agresivitě. To první je zakódováno do vývoje vesmíru, to druhé je patologická zvláštnost holé opice.

    • Ale jóóó, tak bude, jak pravil Zarathustra. Statistika je neúprosná.

  2. A pak ze romantici vyhynuli, Tarasi…pomni Machova slova „Na tvari lehky smich, hluboky v srdci zal…“.
    Nikdy bych nerekl, ze reseni, na ktere budeme netrpelive cekat, bude Velky Prusvih :o)

    • Poslalo tě to na schvalování, nemáš jinej email?

      Čekání na Velkej Průšvih by bylo zbytečný, kdyby si proletariát (čímž myslím všechny zaměstnance a drobné živnostníky) uvědomil sílu demokratických voleb (které se pořád jakžtakž udržují při životě). Ale – jak jsi pravil pod minulým článkem, spolu se Žižekem, ti volové hlasují proti svým nejvlastnějším zájmům a ještě jsou na to hrdý. Viz poslední volby v Británii.

      Takhle je asi jediná možnost změny válka nebo velká hospodářská krize. Obojí už vykukuje spoza rohu.

      • Jak sis zalozil minule kvuli Piskomilovi ten novej blog, tarasi, tak jsem se jenom kvuli tobe zaregistroval na WP a od te doby te proklinam. Na kazdy prispevek se musim extra nahlasit…no, proklinam neni to prave slovo, spise si vzdy „vzpomenu“ a hned se tim ujistim, jaky jsem lidumil. A samozrejme prihlasovani blbne (viz nize).

        Aspekt zmätenych ludi, volicich proti sobe je urcite platny, ovsem druhe hledisko, tedy vznikajici neuchopitelna slozitost spolecnosti, bych take nepodcenoval.
        Vetsina kapousu je totiz v manii, ze musi neustale prichazet s necim novym a tak chrli jednu „inovaci“ za druhou- koupis si nejaky vyrobek a za rok ho muzes vyhodit budto ze na nej nejsou nahradni dily, anebo jsou drazsi nezli novy produkt anebo, v pripade elektrotechniky, musis neustale updatovat, zvykat si na nove grafiky a podobne zhovadilosti.

        Tohle jednou lidi prestane bavit a to v okamziku, kdy jim dojde, ze nezli behat okolo „vymozenosti“ a starat se o ni, je pro ne vyhodnejsi si dotycny produkt vubec nekoupit.
        Naposledy jsem si koupil panvicku a nekecam, byl k ni 53 strankovy navod k pouziti. Z toho jde az strach (tedy nikoliv z panvicky same, ale ze vsech tech existencnich moznosti, ktere te pri opekani burtu mohou potkat).
        Koupit si listek na autobus je ciste martyrium: jednodennni, jednodenni prestupni a neprestupni; jednodenni prestupni a neprestupni koupena u ridice; jednodenni casova jizdenka prenosna a neprenosna, bud s pevnym kuponem, anebo s kuponem dobijecim; jednodenni casova jizdenka neprenosna, koupena mimo oficialni sit prodejce atd.

        Pak si koupis jednorazovou jizdenku prestupni, zakoupenou u ridice a jedes reklamovat ulomene drzadlo u panvicky, na kterou, jak se dovis, se ovsem reklamace nevztahuje, protoze jsou na ni stopy po drevne kvrdlacce, ktera se podle stranky 38 navodu nesmi pouzivat (vyhradne silikonova).

        Nejde jen o hmotne veci, ale i o sluzby a unaveny z nich je nejen koncovy spotrebitel, ale i sam kapous. Mozna slovo da slovo a kapous si placne se svymi zakazniky a jednoduse to oba vzdaji, slozi ruce do klina a budou cekat na Velky Prusvih, ktery pak zakonite prijde.

        • Takhle podrobné návody k použití jsou ovšem jenom k produktům typu lopata nebo dětskej balónek. K televizi dostaneš návod, kterej z angličtiny překládala samoživitelka bez jakékoliv znalosti oboru, za hladovou mzdu, aby to bylo levný. Jí se dělaly při překládání z hladu mžitky před očima, spotřebiteli se dělají taky, když to čte.

      • „… ti volové hlasují proti svým nejvlastnějším zájmům a ještě jsou na to hrdý…“
        Asi je to nějaká podvědomá reakce organismu, než si přiznat, že jsou reálně v prdeli a s holou prdelí, bydlení na hypotéku, na dojíždění nutnou plechovku na leasing a na ostatní, většinou zbytečnosti, spotřebitelskej úvěr, tak tou svou „volbou“ deklarují rádoby příslušnost k „úspěšnejm“. Jinak by si to museli v zřídkavých chvílích jasné mysli hodit přes nejbližší trám…
        Jak už bylo předtím mnohokrát napsaný.
        A to poučené, moudré, nic dobrého neočekávající stáří, příkladem v odkazu mohou být dědci, kteří hrajou snad líp, než zamlada. Možná proto, že teď už pro ně není primární sbalit nějaké ochotné řezivo, ale pořádně si zahrát. Mohlo by to být naposled.

        Chvíli jsem váhal, jestli nemám tu poslední větu smazat, no myslím, že nikoho z přítomných se to nedotkne.

  3. Jsi pesimista, ale umělecký :-). Jde o to, že nakonec to semele pesimisty i přiblblé (podle tebe)optimisty, takže co zůstane – jen to pousmání nad Helmutem :-). Mimochodem, nedávno k nám zabloudil černý kocour, celý Helmut. Přišel orvaný přes několik zahrad a neomylně vycítil, že tady bude doma. Už je parádně vykrmený a terorizuje všechny ostatní kočky. Dostane do misky žrádlo, ale nejdřív jde od misek odehnat všechny ostatní včetně psa, mizera jeden. Nemáš nějakou pedagogickou radu, co s ním?

    Co se týče toho, že svět je objektivně horší – jak v čem, to je relativní. Například běžně nelámeme popravované v kole a neupalujeme čarodějnice.

    • „nelámeme popravované v kole a neupalujeme čarodějnice“ – a co napalm ve Vietnamu, co Islámský stát se svým řezáním hlav, co islámisti v Africe, kteří učí sekat ruce desetileté děti, co Guantánamo, kde nesouzení obědvají nosem, co civilisti v Doněcku, trhaní na kusy kazetovou municí? Je to tady pořád, v jiné formě, ale pořád stejná špatnost.

      Co se kocoura týká, nepedagogická rada zní vykastrovat. Helmutovi jsem to nebyl schopnej udělat (a byla to chyba, prodloužil bych mu život o několik let), u toho druhýho to jinak nešlo – a byl fajnovej, neobechcával, milej, přitom rád na světě, neztratil nic ze správnýho kocoura.

      Pedagogická rada – je to divný. Kočky (včetně kocourů) jsou u žrádla velký demokrati, ne jako psi, malé kotě klidně u misky odstrčí třikrát tak velkého kocoura a ten si to nechává líbit. Takže ten tvůj je takovej trochu Hitler, kříženej se Stalinem, panovačnej. Takže asi počkat, jestli si to nesedne (nějaké násilí by nepochopil, nevěděl by proč na něj to koště útočí), no a když nesedne, tak kulefuč.

    • Jeden takovej nespolečenskej se objevil onehdá v Údolí. Terorizoval místní kočičí populaci. Nejdřív byl vyexpedován do vsi asi 6 km daleko, do večera byl zpátky. Pak se rozhodlo, že pojede do Žďáru (cca 60km) a vypisovaly se sázky, jak dlouho mu bude trvat, než se vrátí. Neodjel, každý ráno byla připravená přepravka, ovšem kocour se objevi teprve až odjelo auto :))
      Nakonec skončíl v Domašově v kravíně, líbí se mu tam a do Údolí se už nevrátil.

  4. Taky byste mně nemusel takhle na plnou hubu připomínat, že už jsem asi taky starej.

    • Ono to zase není tak špatný, když člověk ví, kde se nachází reálně, bez růžových brýlí, byť by to bylo v prdeli.

        • Mozna tim chtel Taras rici ze je vzdy lepe vedet jak na tom jsme nez to nevedet.
          Prekvapeni je pak mensi
          kdyz prijde rana zvenci 😦

      • „Starého člověka ani nenapadne, aby se trmácel na stadiony (a hopsal tam jak jelito), na kolbiště, na nichž diváci soutěží s aktéry v pozérství, hysterii a agresivitě, v této triádě typických znaků mladé generace.
        A stejně je to s ostatními konzumními sračkami, jež mají učinit život opičího stáda lepším a snesitelnějším: všechny ty telenovely, pivní slavnosti, koncerty populárních hvězd, diskotéky, muzikály, závody všeho druhu, reklamy, show, open air festivaly, devadesát procent filmové a televizní produkce, tohle všechno bezvýznamné smetí neznamená pro starého člověka nic než zbytečnost, marnost. Tím pádem ovšem, bez mlhy opojení světskou marností popsaných oblbováků, jeví se svět pochmurnější, než vyhlížel v mládí.“

        Neblázni Tarasi. Podle téhle charakteristiky jsem byl stařec už v pětadvaceti. Přitom mi svět připadal tak zajímavý že by mi pro něj nestačilo ani padesát životů a dny příliš krátký na to abych stíhal všechno co jsem chtěl.

        Ale s tou pochmurností souhlasím. Cítil jsem ji už v tom nízkým věku, jen jsem si dlouho namlouval že se s tím dá něco dělat, že se lidi nějak „proberou“ až si uvědomí že fakt hrozí průser – tahle naivita už je fuč. Ale když se dočtu například takovou informaci že od Cheopsovy vlády si Egypt užil čtyřsetletého nepřerušeného období bez válčení, epidemií či jakýchkoli sociálních otřesů, tak si fakt řeknu: „Nojo – líp už bylo“. Zvláště když byl už vyvrácen dlouho přetrvávající názor že pyramidy stavěli otroci. Kdepak! Smlouvy dokazují že dělník pracující na stavbě pyramidy měl nárok na zabezpečení nejen sebe ale i celé rodiny (jídlo, střecha nad hlavou, ošacení i vzdělávání ratolestí) a většina z nich pracovala na pyramidě v době kdy kvůli záplavám (asi čtyři měsíce) nemohli pracovat na svém políčku. Početné a pestré nálezy hraček dokládají že měli rodiče čas na jejich výrobu nebo prostředky na jejich pořízení a děti čas na hraní. Úcta ke stáří by se dala označit za příkladnou. Rovnoprávnost mužů a žen… S touhle civilizací „zamávalo“ až vysychání Nilu – což jí asi nejde klást za vinu. Je vidět že to jde když se chce.

        No, z toho co máme možnost pozorovat teď, bohužel vyplývá že SE NECHCE a to tak moc že je na místě to psát velkým písmem. Pochmurný pohled je zcela na místě. Ale když se nad tím tak zamyslíš – jde o působení tak sotva deseti procent globální populace. Zbytek se buďto „veze“ a nebo jen trpně mlčí a možná že deset procent projevuje jakousi snahu něco s tím srabem udělat. Ale za snahu považuji i to krátké období existence socialistického bloku. Měl své nepopíratelné „mouchy“ ale nikdy nepřestanu věřit tomu že by se je podařilo vychytat, kdyby ten projekt dostal dostatek času. Dle mého mínění byl zaříznut v plenkách.

        • „Dle mého mínění byl zaříznut v plenkách.“ – zaříznul sám sebe, Kamile, seppuka jak vyšitá. Samozřejmě, Západ mu vydatně pomohl, ale příčina pádu režimu byla uvnitř něj samého. Jeho protagonisté využili „diktaturu proletariátu“ (odkdy mají vést největší trumbelíni?) k tomu, aby se ve funkcích usadili oni, neschopní packalové (nepouštět na saka), a protože nebyli schopni ukočírovat jiný systém, než násilnický a příkaznický (nemohli se vystavit svobodné soutěži a konkurenci), zavedli rigidní ekonomický a zločinný politický systém.

          Neboli – nejde o vychytávání much, systém byl špatný ve svém jádru, esenciálně.

          Jiná otázka je, co se současným systémem, který se začíná v bezvýchodnosti podobat tomu předešlému, jenom místo utiskovatelské diktatury proletariátu nastoupila utiskovatelská diktatura bohatců a jejich slouhů.

    • Ano, výjimka, kterou vygenerovalo to, že začal číst a pochopil, kolik moudrosti je skryto v knihách. Jinak v hlavách středo a vysokoškolské mládeže panuje polopoušť.

Komentáře nejsou povoleny.