Bankéře místo Mistra Jana

Řecko bylo v minulých týdnech v diskuzích německých televizí stejně frekventované téma, jako svého času v našich médiích doktor a hejtman Rath. Rozdíl ve zpracování žhavých témat byl však obrovský. Zatímco němečtí novináři a moderátoři podávají záležitost v podstatě objektivně, nechávají zaznít široké názorové spektrum, proti Rathovi zorganizovaly české mediální mrdky odpuzující štvavou kampaň, ve které souzněly se stejně odpuzujícími a nezákonnými manévry policejních a státnězástupcovských bezmozků.

Je to asi tak stejná propast v civilizační úrovni v náš neprospěch, jaká je dnes mezi spořádaným Švýcarskem a (Spojenými státy a Evropskou unií) rozvrácenou Ukrajinou.

Řecko se pokusilo odporovat mocné a spolupracující klice západních pravicových politiků a bankéřů – a ostudně prohrálo s mnohem silnějším soupeřem. Samozřejmě, nelze přehlížet, že si malý stát na jihu Evropy neodpovědně půjčoval obrovské částky; že jeho státní správa a úředníci nepracovali tak, jak by měli, že představují byrokratickou a s prostředky daňových poplatníků zločinně zacházející hydru. Podobnost s našimi poměry jistě není náhodná. Že daňové úniky zejména nejbohatších vrstev byly obrovské, stejně jako výdaje na armádu. To je však jenom jedna strana mince.

Ta druhá strana je to, že jim půjčovaly soukromé banky, které by měly nést za svoji investiční činnost také odpovědnost. Prostě jste půjčili neodpovědně a nekvalifikovaně, nemilovaní bankéři, finanční analytici a manažeři, tedy jste prodělali a ponesete následky. Budete vykopnuti a svému krachujícímu zaměstnavateli budete osobně ručit (v zákonné míře) za ztráty vlastním majetkem.

Cha! Kde to jsem, já naivní trouba! Bankéři a jejich manažerští psovodi a ostatní služebnictvo nejsou za své lumpárny nikdy (nebo jenom zcela výjimečně) potrestáni, je to nedotknutelná kasta, stejně jako u nás soudci. Proto se v roce 2010 za řecké dluhy zaručila Evropská unie a od té chvíle za ně ručí z největší části evropský daňový poplatník. Scénář naprosto stejný, jako v roce 2008, po prasknutí spekulační investiční bubliny. Tenkrát to stálo státní rozpočty necelé dva biliony dolarů, na obou stranách Atlantiku.

Po tom roce 2010 se Řecko podrobilo ozdravné kůže, kterou mu naordinovaly MMF (Mezinárodního měnový fondu), ECB (Evropská centrální banka) a Evropská komise, orgán to Evropské unie. Ocitlo se v lázni takzvané politiky austerity, šetření až škudlení. Výsledky jsou více než smutné. Recese jako hrom, nezaměstnanost v násobné výši, mezi mladými více než poloviční, hrubý domácí produkt se propadl o 30 % – a dluhy za těch pět let ozdravného procesu o desítky procentních bodů narostly. Pustila Řecku žilou, Trojka z MMF, ECB a EK.

Je to proto, že neoliberální recepty z tzv. Chicagské školy na zdravou ekonomiku žalostně a opakovaně nefungují, ať už v Jižní Americe nebo v Asii či ve východní Evropě (typicky Rusko, ale své o tom víme i my).

A tak si zrovna teď náhodou čtu v knize o poměrech v Jižní Americe – a do oka mi doslova udeří citát v černém rámečku:

Argentina byla v 90. letech vzorným žákem MMF. Liberalizovala obchod, zavedla rychlý a rozsáhlý privatizační program, propustila tisíce zaměstnanců veřejného sektoru a privatizovala penzijní systém. Jádrem reforem byl tzv. Konvertibilní plán, který svázal peso s dolarem v poměru 1:1. Přestože prudce stoupla nezaměstnanost, MMF a Světová banka hodnotily experiment jako úspěšný, neboť hospodářství začalo růst a inflace se držela na nízké úrovni. Peso se však ukázalo jako nadhodnocené …. Argentinský export se zhroutil a silné peso vysál levný zahraniční dovoz. Prudce vzrostl deficit zahraničního obchodu. …. Sílícím tlakem na peso se prudce zvyšovala úroková sazba a ekonomika se propadala do recese. K uklidnění investorů a stabilizaci argentinského pesa poskytl MMF Argentině řadu větších půjček, vrcholících v roce 2001 mimořádnou půjčkou ve výši 40 miliard dolarů. Do jednání s Argentinou důvěrně vstoupila i Bushova vláda. ….

Poté, co Argentinu zachvátila recese, MMF požadoval, aby vláda seškrtala výdaje a dosáhla „nulového deficitu“. Snížení výdajů během recese je jako vypnutí dýchacího přístroje pacienta v kómatu. Zatímco v roce 2001 se HDP snížil o 5,7 %, v roce 2002 to bylo již 11,7 %. Když Argentina koncem roku 2001 upadla do krize a vláda nebyla dále schopna splácet dluh ve výši 90 miliard dolarů, obstavila účty svým občanům. Argentina, relativně prosperující země, byla zreformována. Podíl lidí žijících v chudobě s v letech 1990 – 2002 zdvojnásobil z 21 na 45 %.Nezaměstnanost v letech 1990 -2003 vzrostla oficiálně z 6 na 19 %.

V prosinci 2001 to již lidé nevydrželi a tisíce jich vyšly do ulic. Kvůli jídlu se drancovaly obchody. Hořelo ministrestvo financí a dvě banky. Po několika dnech pouličních bojů v Buenos Aires rezignoval prezident Fernando de la Rúa.

Nové národní vlády Eduarda Dulhadeho (2002 – 2003), Néstora Kirchnera (2003 – 2007 a Cristiny Fernández de Kirchner byly v jednáních s MMF daleko tvrdší a prosazovaly nezávislejší hospodářskou politiku.

Zdroj: Grace Livingstoneová, Zadní dvorek Ameriky, str. 268.

Jako podle kopíráku. Místo pesa euro, namísto Jižní Ameriky Evropa. Už je nejvyšší čas, aby tady také hořela nějaká ta banka.

A Evropskou komisi na tom ohni opékat jako špekáček.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

6 thoughts on “Bankéře místo Mistra Jana

  1. Neni co dodat, nebot cesta a cil MMF je stale stejny , zotrocit kazdou zemi ktere pujci !
    Ekonom Stanek to vysvetluje srozumitelne, za urcitou hranici pujcek tyto jiz nelze nikdy splatit.
    Pro kazdy stat plati, ze kdo spadne do dluhoveho kolotoce MMF nema pri soucasne lichvarske bankovni politice z dluhoveho otroctvi moznost uniku !

    • Nechtěl jsem se zničit studiem stanov Evropské centrální banky, takže jenom odhaduju (proto jsem to nenapsal do článku): ECB jakožto jediná cedulová banka v Eurozóně by měla mít povinnost udržovat likviditu bank Eurozóny. Tedy i těch řeckých, bez ohledu na to, že střadatelé začali vybírat vklady. Pokud tomuto závazku nedostála (řecké banky musely zavřít krám), pak se zachovala jako politický činitel, který povstání ve vzpurném státě pomohl přidusit. Bez tlaku nasraných Řeků by se Tsipras asi nenechal tak snadno zlomit.

      Co z toho vyplývá? ECB pod vlivem silných ekonomik, především Německa, zasahuje do politických záležitostí a dělá tak z demokracie v EU trhací kalendář. Draghi je typické bankéřské neoliberální prase.

Komentáře nejsou povoleny.