Jak jsme rozbili domeček

Před mnoha lety dostal jsem sousedský úkol: hlídat čtyřletou dceru, zatímco rodičové oddávali se kultuře. Do té doby, dokud Mirečce fungovalo natažený péro (alespoň tak si vysvětluji přehnanou dětskou aktivitu), staral jsem se i o její kulturní vyžití. Dneska už je z ní čtyřicítka s vozama.

Princip hry spočíval v tomto: z velkého koše na prádlo postaven bleskově dům, ze dvou matrací z válendy střecha. Do koše (pardon, do domku) usazeno dítě, čučelo štítovou stranou ven. I přicházela k domku zvířátka a dožadovala se vstupu.

Konkrétně: přišla liška, prohlídla si obydlí a pravila: „To je krásný domeček, vevnitř je určitě teplo, teploučko, mohla bych se alespoň na chvilku ohřát, když je tady venku takový mráz?“

„Tak pojď, lištičko, místa je tu dost,“ svolilo velkomyslně dítě.

Pak přišel zajíc a „Jejej, to je krásný domeček, …“ atd.

Coby loutkovodiče těch zvířátek mě doslova fascinovalo to, jak se Mirka do hry položila, vůbec mě nevnímala, ani moji chlupatou ruku, která jednotlivá zvířátka přiváděla, ale mluvila ke zvířeti, jako kdyby skutečně bylo živé, oslovovala je již dříve přidělenými jmény. Ale stále se chovala jako důležitý vlastník domu.

Když už bylo v chaloupce těsno, přišel středně velký medvěd, toho jsem si nechával v záloze. „Brr, to je zima, mohl bych se, Mirečko, schovat k vám dovnitř?“ – „To nejde, Míšo, už je nás tady moc, už se sem nevejdeš,“ informovala o plném kapacitním využití ubytovacího zařízení Mirka. Byla z toho upřímně nešťastná.

Jenže kam s tímhle na medvěda: „Tak když mě nepustíš dovnitř, tak ti ten domek rozbourám!“ rozzlobil se chlupáč.

Hrozby demolicí jsou účinné, tedy jsme medvěda do stavení skutečně narvali, ale bylo to ouvej.

A pak se k domku přivalil slon…

Ani nevím, proč mě tahle stará příhoda zrovna dneska napadla.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

9 thoughts on “Jak jsme rozbili domeček

  1. To je moc krásné vyprávění :-). Ale nějak mi tam chybí tvůj moudrý pedagogický zásah. Mělo by to přece dobře dopadnout, aspoň v pohádce pro holčičku.

      • To samozřejmě. Jenže holčička byla hodná a pokud to šlo, zvířátka do domu brala. Líbilo se jí to, obohacovalo ji to, kdyby byla sobecký hajzlík, asi by se ti to taky nelíbilo. Takže k něčemu byla vedená a je těžké najít ten bod, kdy už je potřebné říct dost. A jak vybrat ty, které z domečku vyhodit – právě tady by se holčička mohla projevit jako tyranský spratek.

        No a pak otázka hrozby zboření domu medvědem – to už je jiná pohádka, je třeba se bránit a bojovat.

        • Ale jinak nenech se mnou rušit, o holčičkách dokážeš psát zrovna tak neodolatelně, jako o kocourech :-).

        • Jenže ty hračky byly její, měla je pojmenovaný, tudíž měly domovský právo jak v pokojíčku, tak v domečku. Její multikulturní vyspělost bych otestoval tak, že by se o pobyt v domečku ucházela zablácená holínka. Tenkrát mě to ale nenapadlo, testovat na multikulti, že bude něco takovýho vůbec možný.

  2. Pjakin říkal, že se GP chce z Holandska přestěhovat na Krym nebo do Číny.
    Amíci nám tu dělají dusno.

Komentáře nejsou povoleny.