Houbeles podvolení, rvačka to bude

Už čtvrt století téměř nečtu beletrii: nanejvíš tak šest titulů do roka. Důvody jsou zřejmé; jako všechno upadá i kvalita tohoto žánru. Mistři oboru jako by vymřeli, v mladé spisovatelské generaci schází velké osobnosti. Podobnost s politikou asi není náhodná. Je to zjevný trend, jeho důvody mohu jenom hádat.

Udělal jsem výjimku a přečetl román Michela Houellebecqa Podvolení. Bestseler, vynikající rececenze, vydáno v mnoha jazycích. Očima vysokoškolského profesora je popsáno převzetí moci ve Francii v roce 2022 islámskou stranou, parlamentní cestou, zradou socialistů, kteří se raději spojili s islamisty, než aby nechali vládnout vítěznou Národní frontu Marine Le Penové. To vše bez znatelného odporu většiny občanů.

Nejprve se budu věnovat literárním kvalitám díla. „… skvěle napsaný, jak vysoký styl a básnivý jazyk nabízí, jak zdárně kloubí komické motivy s tragickými.“ (Recenze Radima Kopáče v iDnes). Tak to jsme asi každý četl něco jiného. Mně se zdálo, že to za M.H. napsal jeho počítač, a abych byl věrný stylu M.H., počítač Apple iMac 27″ MK462. Bez značek vín, automobilů (autor hodlá poznávat Franci za pomoci „Volkswagenu Touareg, jejž jsem si pořídil současně s turistickými botami. Silné vozidlo s dieselovým motorem V8 s přímým vstřikováním paliva typu common rail, dosahující rychlosti přes 240 km/h, ideální pro dlouhé cesty pio dálnici, ale vhodné i do terénu.“), dále výrobků všeho druhu a všech možných značek se román prostě neobejde, stejně jako bez popisů neustálých žranic (připravila fazolový salát s pampeliškami a strouhaným parmazánem, který byl tak vynikající, že jsem na chvíli jejího manžela přestal vnímat), od těch restauračních až po ty domácí s mikrovlnkou.

Samostatnou kapitolu tvoří erotické vložky: „Kundičku uměla sevřít, jak bylo třeba (tu jemně, pomalým a neodolatelným stiskem, tu zase rychle, živě a rozverně); než mi nastavila zadeček, nekonečně svůdně se vlnila. A co se týče felací, nikdy jsem nic takového nezažil, ke každé přistupovala, jako by byla první a měla být i poslední v jejím životě.“ Návod k obsluze vysavače mi přijde mnohem smyslnější než tenhle technicistní popis kvalit milované ženy.

Ostatně: „Láska není u muže nic jiného než vděk za poskytnutou rozkoš…“ – tedy i umělá vagina může být předmětem milostného vzplanutí?

Samozřejmě: M.H. je spisovatel, ne packal, takže se nevěnuje jenom spotřebním úchylkám. Rozhovor jeho hrdiny se Saudy dosazeným, k islámu konvertovaným rektorem univerzity, má být patrně jádrem knihy. Monolog jeho budoucího nadřízeného, ve kterém dotyčný působivě zdůvodnil nevyhnutelnost kapitulace evropské civilizace před středověkým, tmářským a zločinným islámem, neboť „… vrchol lidského štěstí spočívá v absolutním podvolení. … existuje vztah mezi absolutním podvolením ženy muži … a podvolením člověka Bohu, jak ho podjímá islám.“, je zřejmě nejkontroverznější částí knihy. Je to stanovisko hodné masochistické paničky, sténající rozkoší a s červenými pruhy na zadnici od koženého pásku svého milence, nikoliv postoj svobodného a sebevědomého člověka jednadvacátého století. A samozřejmě nelze určit, jaký je k této záležitosti postoj samotného Houellebecqa; doufám jenom, že tímto obrazem chtěl varovat. Jeho hrdina je však perspektivami své kariéry na islámské univerzitě i svou konverzí k islámu nadšen.

Jinou věcí je pak věrohodnost konstrukce M.H. o převzetí moci islámskou stranou ve Francii. Samozřejmě, případ islámského starosty Londýna je vysoce varující, k plíživé islamizaci evropské civilizace nepochybně dochází, úřady a politici kapitulují, ustupují ve jmenu politické korektnosti a multikulturního nefungujícího nesmyslu.

Jsem natolik optimistou, že si myslím, že dědictví našich otců v celé Evropě bude zachováno, ubráněno před současnou invazí. Pesimistou jsem v tom, že by se to mohlo podařit pokojnou, demokratickou a nekrvavou cestou. Je před námi konflikt, občanská válka, na jejímž konci jsou možné jenom dvě podoby budoucí Evropy. Buďto něco, co přibližně popisuje Houellebecq, tedy jakási obdoba dnešního Libanonu, rozvrácené státy s obrovskou kriminalitou a zničeným sociálním systémem, s životní úrovní někde na počátku dvacátého století. Nebo Evropa, zbavená islámského náboženství (bude muset být postaveno mimo zákon), s repatriací větší části migrantů do zemí jejich původu, tedy obnovení původního demografického složení evropských států. Tohoto cíle nelze dosáhnout jinak, než násilím, při předpokládané bojechtivosti islamistů násilím krvavým, s charakterem občanské války. A to je také hlavní a neodpustitelná vina těch evropských států, které svým zločinným kolonialismem vytvořily v minulých stoletích podmínky k současnému střetu civilizací – a dnes zločinným multikulturalismem nechaly problém dojít tak daleko, že z něj nejsou jiná východiska než ta dvě naznačená.

Ale to už není literatura, to je realita. Vrátíme se tedy zpět k umění, které M.H. dovedl k dokonalosti tímto lyrickým obrazem: „Sylvia přijela v Mitsubishi Pajero Instyle, jehož přední sedadla měla k mému úžasu potahy s leopardím vzorem. Mitsubishi Pajero, jak jsem se dozvěděl po návratu ve zvláštním vydání časopisu Auto, je jedním z nejúčinnějších terénních vozů v nepřátelském prostředí. Ve variantě Instyle obsahuje kožená sedadla, otevírací střechu s elektrickým pohonem, couvací kameru a 860wattový audiosystém Rockford Acoustic s 22 reproduktory.“

A teď si k tomu ještě představte, že by vám ho v Mitsubishi Pajero Instyle vykouřila ta umělkyně z úvodu…