Taraszátaras vs. Fagan

Před dvanácti léty jsem pod nickem Taraszátaras zahájil internetovou kariéru na Neviditelném psu. Autorsky i komentátorsky, lze-li diskuzní příspěvky na síti vůbec nazvat komentováním. Ten nick byl marketingový trik, žertík s nekalým úmyslem: když se čtenář podíval na dlouhý přehled diskuzních příspěvků pod článkem, tak to dlouhé jméno s tím „ratarata“ a s agresivním maďarským „sz“ uprostřed ho doslova bouchlo do oka a donutilo kliknout.

Pak se to mém dalším účinkováním na Pavoucích zkrátilo na Tarase, a ten mi už zůstal, byť dnes s dvojkou na konci. Přitom s Ukrajinou nemám nic společného, to spíš okrajově s těmi Maďary, jeden z předků z devatenáctého století byl Jánoš.

Proč tento historizující úvod? Při účinkování na Neviditelném psu jsem byl v téměř totožném postavení, v jakém je tady na tomto blogu Ondřej. Drtivá většina komentátorů byli pravičáci jak řemen. Nadávali mi do komoušů (nikdy jsem v partaji nebyl, dvakrát za normalizace vyhozen z politických důvodů /držkování/ z práce), zatímco ti mí psovští kritici mávali třepetelkami o sto šest. Důvodem mojí neoblíbenosti na Psu byla má kritika jak kapitalistického zlořádu, tak americké zločinnosti, o lumpárnách ODS a spol. nemluvě.

Střety s pravičáky pak pokračovaly na Pavoucích či na Konfrontaci. Svědky mi jsou ze zdejších účinkujících Tresen, Embéčko, Míša a Astr a já připomenu: kdepak jsou dneska všichni ti zuřiví pravičáci, jejichž tehdejší mantry dnes připomínají blábolení sjetých autistů za bouře?

Pověst proroka mi nespadla z nebe, vybudoval jsem si ji správným odhadem, že pravicový neoliberalismus (ve spojení s neocony v Americe) je cestou do pekel. (No dobrá, také jsem si ten titul trochu přivlastnil.) Kdopak si dnes ještě vzpomene na špatné proroky typu Hayeka, Misese, Friedmana či Sachse? Jejich českého nohsleda Klause dělí od tepláků jenom neschopnost a zaprodanost české justice a policie.

Zpátky k našemu otloukánkovi. Ten totiž v oněch létech (2005 a později) zastával pod nickem Fagan na Lavce či OutsiderMedia neoliberální fantasmagorie výše uvedených pánů, včetně prováděcích předpisů pro kapitalismus devatenáctého století, uplatněný v Česku století jedenadvacátého. Jestli se už tenkrát vyskytoval na Konfrontaci nebo u Tribuna, to si nepamatuji.

Střih – o dvanáct let později se z kukly Fagana vylíhnul motýl Ondřej, ale – překvapení tržnice* – namísto neoliberála je tu sice liberál, ale levicového, zeleného ba až sociálnědemokratického ražení. Jeho favority jsou Merkelová, Macron, kupodivu Sobotka, Obama, Bělohradský, Deník Referendum, Frankfurtská škola a sociální stát. A hlavně pak multikulturalismus, LGBT scéna, práva menšin.

Nic proti tomu, každý má právo na duchovní i politický vývoj. Zdá se však, že jak v roli neocona, tak v roli současné vyvolává Ondřej nenávist prakticky téměř každého frekventanta tohoto blogu (výjimky Tresen a Nerevar). A to do té míry, že se zakládající členové Astr a embéčko domnívají, že je blog a diskuze na něm díky Ondřejovu působení zničen. A Astr se z diskuze (patrně na protest) stáhnul.

Za tu „oblíbenost“ si může Ondřej sám, díky své divné povaze či přímo charakteru. Z neoliberálního mládí mu zůstalo pohrdání dělným lidem, důchodci (jako by snad ani neměl rodiče?), těmi, kteří nejsou „in“ co do cestování, návštěv vybraných podniků a kulturních událostí, hlavně pak co do profesního uplatnění a znalosti nejméně tří světových jazyků. Vyjmenované a jím preferované vlastnosti jsou – objektivně a rozumnýma očima nahlíženo – jako hlavní měřítko pro hodnocení lidí hloupé, trapné až amorální, o inteligenci a člověku nic nevypovídající a jeho oponenti se zlobí právem.

Relativně legitimní jsou ale jeho náhledy na politiku, ekonomiku, sociálno, společenské záležitosti. Prezentuje totiž v západní a severní Evropě převládající názory, se kterými se budeme muset utkat hned, dnes, protože zítra by už mohlo být pozdě. Hlavním problémem příštích let totiž nebude Rusko, jak se nám natoidní pravičáci snaží namluvit, ale globalizace, rozevírající se a už dnes nesnesitelné příjmové nůžky, technický rozvoj a jeho vliv na zaměstnanost a hlavně pak co do destruktivního vlivu na Evropu nepřijatelná až zločinná islámská migrace. Ani na jednu uvedenou otázku nemá kapitalismus a bruselské a západní elity odpověď, neznají a ani nemohou a nechtějí znát účinná řešení, hrají pouze akční divadlo, za které nejsou dostatečně trestány (mj. díky médiím a většinové neorientovanosti až hlouposti nastupující generace).

Takže, je mi líto, Astře a Embéčko, pokud se Ondřejovo chování nezmění na patologické, jako jsme znali u Sandwalkera, banovat ho nebudu, i když by to znamenalo, že se z diskuze na mém blogu stáhnete. Ten neurčitý a jenom v náznaku tušený závan svobody, který mi přineslo zrušení povolování prvního příspěvku a zrušení banů, ten mi za to stojí, i když mě vaše reakce samozřejmě bude mrzet.

Z těch nejstarších spolutvůrců mých blogů by mi totiž zůstaly jenom Tresen a Míša. Brtníkem si nejsem jist.

Milé dámy, to jste to dopracovaly.

 

*zvlášť plodná varieta jahod, jejíž název se mi líbí