Dal to

Média typu Blesk či Super se krmí plnými hrstmi: zemřel Jan Tříska a po něm Květa Fialová. Smrt lidi přitahuje, některé až fascinuje, a jako by si ani neuvědomovali, že je to čeká také. Bulvár se pase na tom, jak celebrity vypadaly kdysi a jak uboze dnes; celé články – fotoseriály na tomto principu vznikly a vznikají.

U Jana Třísky zvědavost přiživuje to, že se neví, jestli šlo o nešťastnou náhodu, nebo jestli skočil dobrovolně. Ve výsledku se samozřejmě nic nemění, ale lidi jsou zvědaví a navíc funguje i jisté uspokojení z toho, že i ti VIPové mohou mít existenční starosti, nejen my, bezvýznamní, chudí, duchem i peněženkou, bez nadějí do budoucnosti.

Sem na blog chodí starší lidé, takže vám nemusím povídat, jak život začne rychle utíkat po čtyřicítce, zrychlí po padesátce, a ačkoliv je to neuvěřitelné, nabere ještě větší točky po šedesátce. Jak je to dál, to vám raději neřeknu, abych neděsil.

A takový přirozený běh života jakoby vůbec nechápali dnešní nácti, dvaceti a třicetiletí, kteří si zjevně myslí, že pro ně to neplatí, oni že tady budou pořád, mladí, zdraví, krásní, potetovaní. Pro staré lidi mají většinou jen výsměch. Snad je to sázkou současného kapitalismu na mladé, snad je to chybějící četbou a tím i chybějící moudrostí, návykem na počítačovou zábavu, na akční filmy nebo na bulvár, je to v podstatě jedno.

Když Jan Tříska seděl na té zídce na Karlově mostě, nohama k vodě, šli prý okolo dva výrostci a pokřikovali na něj: „Skoč, skoč, to dáš!“ Náramná legrace, jako u nich všechno.

No a tak abych byl také in a cool, tak jim přeju, aby jim ten čas stárnutí utíkal extra rychle, nebo, lépe, aby se ho vůbec nedožili.

 

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.