Nepřítel není přítel

Jev ten se opakuje s pravidelností oběhu Země okolo Slunce: z české politické krčmy se skoro každé volby vypotácí nějaká partaj s rozbitou kušnou. V minulosti to trefilo Občanské hnutí, ODA, Unii svobody, Zelené, ODS a Věci veřejné. Letos nakládačku dostala celá levice, útěchu skýtá, že s Kalouskem.

Dnes mají komunisté se sociálními demokraty ve sněmovně dohromady  třicet křesel, to kdysi mívala KSČM víc. Co je příčinou tak krutého pádu? Na tuto otázku odpověděla vyčerpávajícím způsobem  ještě před volbami Ilona Švihlíková v tomto článku ZDE.

Nejsem docentka na vysoké škole, tedy doplním základní příčiny mluvou nehledanou, přidám to, co nemohla říci, aniž by z ní neudělali Kabrhelovou.

Levice v celé Evropě ztrácí proto, že si nechala vnutit slogan – tezi o tom, že dělení na pravici a levici je pasé, že přicházejí jiná témata. Ten, kdo to říká, je buďto placený agent kapitalistů, nebo jenom papouškuje módní frázi, aniž by uvažoval o tom, jaká je to kravina.

Dělení na otroka a otrokáře, feudála a poddaného, statkáře a bezzemka, fabrikanta a proletáře, finanční magnáty a kapitalisty na straně jedné a lidi práce na druhé, to je a bude základní dělící hranice ve společnosti do té doby, dokud budou na světě bohatci a chudáci, přičemž jenom velmi malá část z prvně jmenovaných si své bohatství skutečně zasloužila, v drtivé většině je to výsledek vykořisťování, zlodějen, nespravedlivého rozdělování výnosů lidské práce.

Což je neetické, amorální a zločinné a musí tomu být zatnut tipec, neboť díky finančním institucím a nástrojům dostalo celé dění švuňk, který odborníci nazývají pákovým efektem. Ano, kapitalista globálně páčí, až se lidstvu protáčejí panenky.

A ta současná evropská i naše levice, namísto aby tomuhle neřádu vyhlásila boj na život a na smrt, kolaboruje s kapitalisty tak, že přestala být k rozeznání od pravicových konzervativních a liberálních stran. Potom samozřejmě teze o nulovém rozdílu mezi levicí a pravicí může platit, pokud ta chudá strana lidstva nemá žádné zastání a oporu v levicových  politických stranách. Ovšem s následky, které pozorujeme už i u nás, jako postupný zánik evropské levice. Pamatujete si, že francouzská a italská komunistická strana byly po válce až do sedmdesátých let silnými a významnými stranami, s konkrétním vyjádřením v desítkách procent preferencí u voleb?

Jak z bryndy ven? To je přece nad slunce jasné: levice a její strany musí začít skutečně bojovat za práva pracujících a střetnout se s buržuji v boji, který možno nazvat třídním, ale především spravedlivým. Zbraně tohoto zápasu samozřejmě nemohou být skutečné; jsme v Evropě přilepeni na bohatý a zhýčkaný Západ a nebyli bychom pochopeni. Zbraně musí být ekonomické a v právním státě přijaté zákonným, parlamentním způsobem. Co brání teoreticky vítězné levici, aby přijala následující zákony a opatření tak, jak mi je na jazyk slina přináší? Například: zákaz přesčasové práce; zákon o 35 hodinové pracovní době s plným vyrovnáním mezd; povinné členství v odborech; progresivní dědickou daň, o té příjmové ani nemluvě, ta je základním předpokladem. Co brání a čemu odporuje progresivní zvýšení daní majetkových, tak, aby střední a nižší třídy platily to samé, co dnes, od určité úrovně aby to bylo bolestivější? Zdanit vysokou sazbou exkluzivní zboží; ekonomickými nástroji znechutit vyvádění firem do daňových rájů; vyloučit z nákladových položek výdaje na reklamu, propagaci, studie a rozbory, spotřební běžné zboží; zdanit rejdění kapitálu a finanční spekulace; vyloučit podnikatelské aktivity ze zdravotnictví, sociální péče, důchodového zabezpečení a školství; kriminalizovat vlastnictví vysokých částek v hotovosti a zabavovat je. Zestátnit řadu služeb a činností, které se díky jejich privatizaci staly drahé, nespolehlivé až nedostupné, namátkou vodárenství, těžbu surovin, energetiku a advokacii. Je snad něco z vyjmenovaných návrhů v rozporu s ústavou?

Podstatné je, že výše uvedená opatření, která, přiznejme si to, neslouží k ničemu jinému, než aby se bohatcům šláplo na přezky, musí být akcentovaně deklarována v programech levicových stran. A vidělo by se, co to udělá s voličstvem. Horší než dnes by to určitě nemohlo být.

Pohlédneme-li dozadu na uplynulých čtyřicet let, shledáme, že globální kapitalismus a státní imperialismus (USA a Západ) podnikly frontální a úspěšný útok na základní lidská a sociální práva, změnily ve svůj prospěch pracovní trh, potlačily a rozvrátily sociální systémy, zločinnými agresemi rozvrátily řadu zemí, vytvářejí svou agresivitou nebezpečí světové války, vystavily vyspělého a zámožného pracujícího západního světa konkurenci kuliů a vesničanů rozvojového světa.

Choval se jako nepřítel, náš kapitalista a jeho poskoci – a jako s nepřítelem je s ním nutno zacházet.

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.