Ptáčci vylétají z hnízd

Zamyslel jsem se nad charakterem svých článků: jsou zjevně příliš pesimistické, kritické, bez pozitivních návrhů na řešení. Tady zbývají jenom dvě možnosti: buďto je chyba ve mně, jsem starej zapšklej dědek, nebo je svět skutečně tak hnusný, jak se mi jeví, a mé pozorování je zcela objektivní. A teď babo raď!

Když se mnou před více než deseti lety ještě bydlel kocour Helmut, čas od času mě napomínal, abych šílenosti tohoto světa vnímal radostněji, optimističtěji, do budoucna hleděl s důvěrou. ZDE

Můj druhý kocour byl vtělený optimismus a veselost sama. Když jsem večer, sedě u dvou obrazovek, počítače a TV, pochmurně a se znechucením hleděl na prolhanost, sadismus, agresivitu, zlovolnost a nenapravitelnost světa, pokračovat ad libitum, tak to ze svého chrápacího křesla vycítil, vyskočil na stůl, podíval se na mě, pak na obrazovky, a účinně zasáhl. Rovnou ze stolu mi šlápl na břicho, nejprve si ho po vzoru dávných předků trochu ušlapal, aby se mu pohodlně leželo, zadní nohy ještě na stole, předníma zhušťoval sádlo, pak se na mně uvelebil, předníma tlapkama mě skoro objímal okolo krku, zahleděl se mi do očí a pravil: „Neblbni, nech toho, jestlipak víš, že v ouvozu má pod starým pařezem vyhrabanou noru liška? A že sýkorky jsou letos pěkně vypasené? Nezapomeň včas dovézt slunečnice!“

Sedával za každého počasí a teploty dole pod krmítkem, celé hodiny  čuměl na to hemžení jako na plátno v biografu, a tahle vášeň pro drobné ptactvo byla to jediné, co jsem mu mohl vytknout. Ostatně, já jsem také nebyl vždycky svatej.

Jenže tenhle kamarád se mi před čtyřmi léty (tragicky, protože ve věku pouhých tří let) odebral za Helmutem a dnes mě nemá kdo usměrnit, napomenout, abych nevyšiloval, když sleduju všechnu tu hnusotu.

Dobrá. Tak se tedy pokusím o optimističtější pohled na (podle mého vnitřního přesvědčení) neveselou současnost.

Například tahle událost má v sobě vysloveně pozitivní náboj: … no, vlastně … ani ne.

Tak jinak: poslední opatření odcházející vlády zlepšilo situaci důchodců valorizací penzí od příštího roku. Zlepšilo… no tak jistě, ale když dvacetitisícový důchodce dostane přidáno osm stovek a osmitisícový jenom tři, tak to asi není moc spravedlivé. A navíc: když někdo odcházel do důchodu v roce 2001 s průměrným důchodem, je dnes o šestnáct stovek pod tím dnešním průměrným, takže bude bit ještě jednou? Milka Marxová zaškodila i na odchodu, kurník šopa…

Ale no tak! Řekl jsem pozitivně!

Nová ministryně přes horké laufy a smradlavé onuce, Karla, řízná to predátorka všech mistrů světa v motocyklových závodech, ta to jistě vezme pevně do ruky a zelené mozky u huby… cože? Ona chce rozšiřovat zahraniční mise, ty nesmyslné a zhovadilé výlety, které nás už tak stály miliardy? No není to náhodou další Stračena?

Zkusíme to tedy ještě jinak. Nová vláda, mladý a nadějný ministr zdravotnictví, pohledný, přezdívá  se mu Ken, ten to vezme jistě za správný konec a zarazí ty zlodějské penězovody, elektronické recepty nebo IZIPy, které stály miliardy, … a hele, on chce rušit nemocnice, cožpak neví, že se dneska pacienti převážejí jak horké zboží z ústavu do ústavu, desítky, stovky kilometrů, to neumí nic lepšího, zpěvák jeden? To nám tedy z ANO vyletěl pěknej ptáček! Jestlipak umí zpívat alespoň takhle?

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.