Výročí aneb Jako když někdo napodobuje ozvěnu

Včerejší článek o inteligentním Drahošovi byl dvoustým na Terase.  WordPress mi blahopřál. Tak kulaté číslo je důvod k zamyšlení: odkud jme přišli a kam jdeme, čeho chceme dosáhnout a jak se nám daří záměry realizovat. Nuže:

Nedaří. Mým nejvroucnějším přáním, po vojensku zámyslem, bylo dostat se do seznamů proruských webů, které sestavují a vydávají agenti CIA v našem národě. O kuřbuřtech v jejich řadách nemluvě. Hodlal jsem tím dosáhnout jisté proslulosti, která pak sebou nese peníze od Volodi a slávu mezi lidem obecným.

Hlavní cíl tedy nebyl dosažen, chodí sem pouhých 150 čtenářů, čtyřicítka denně, s výkyvy podle mé publikační aktivity. To není mnoho, je tedy možné hovořit o neúspěšném blogování, kdejaká nána se žvásty o kosmetice toho má víc.

Pilířem blogu byly diskuze, stovky komentů pod článkem, pouze však do doby, než jsem je zavřel. Teď tady nediskutuje nikdo, tedy další neúspěch.

(Vybočím z nasazeného tónu. Když budu naprosto upřímný, tak jsem sem v poslední době chodil s nechutí. Když jsem ten chlívek, který jste z toho udělali po odstranění banu na největší rozvraceče, přestal navštěvovat, rozšířili jste fámu o mém v budoucnosti bezpochyby smutném skonu. Ale chápete, v jaké situaci je bloger, kterému se nechce otevřít vlastní stránky? Ale všechno zlé je k něčemu dobré: myslím, že si hlavní aktéři uvědomili svůj podíl viny na zániku blogu a pochopili, že s nositeli jiných názorů nelze diskutovat tak, že se jim vyhrožuje fyzickým napadením, nebo, v opačném gardu, soudními žalobami či zesměšnováním jejich sociálního původu. Alespoň tak soudím z jejich vystupování u Janiky i jinde. Proč však plakat nad rozlitým mlékem, stejně je v něm vody dost. Tak možná až někdy příště se mi podaří udělat blog, kde se komentátoři nebudou rvát jak divá zvěř a nadávat si jak cikánská spodina, což je ovšem charakteristické pro většinu diskuzí na síti v naší malé a roztomilé republice.)

Přes některé dílčí nedostatky však nelze, vážení soudruzi, nevidět ten mohutný a pozitivní trend v dalším vývoji naší milované Terasy.

Takže zatím nechám vše tak, jak se vyvinulo. Pokud budete mít potřebu něco naléhavého mi dělit, můj mail je taras@mujmail.cz.

Augustin Gustin. To pro znalce.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.