Dvě kauzy

Dvě kauzy hýbou v předvánočním čase médii: první je zvolení/nezvolení Zdeňka „Mlátičky“ Ondráčka šéfem parlamentního výboru, druhou je tahanice o spis ve věci Čapího hnízda. A při pohledu shora, z téměř božských výšin Pravdy a Rozumu, je zjevné, jak prolhaný, prohnilý a i vnějším vzhledem odpuzující je současný řád/neřád.

Začněme s tou druhou. Policie nehodlá přinést spis do sněmovny, mandátní a imunitní výbor na tom naopak trvá. My se přece nebudeme chodit seznamovat se spisem na nějakou zaplivanou policejní služebnu! Policie zase trvá na tom, že hrozí ta strašná věc, že ve sněmovně budou do spisu nahlížet nepovolaní a možná by došlo i ke kopírování nějakých zajímavých stránek.

Nebylo však tomu tak vždy. Za časů kdy byl premiérem Jiří Paroubek se policie aktivně zúčastnila pravičáckých politických hraček/sraček a spis do sněmovny nejenže přinesla, ale nechala ho na stolku, otevřený, a poslanci Severa a Langer vyzývali novináře, ať se do spisu podívají. Proč? Inu, protože spis byl „náhodou“ otevřen na stránce, kde Kubice a spol. spekulovali o napojení ČSSD na organizovaný zločin, o tom, jak si Paroubek užívá na Ďuričkově jachtě s jeho nezletilou dcerou. (Jistě není náhodou, že se oba hlavní aktéři tohoto nikdy nepotrestaného skandálu, Kubice a Langer, stali později v pravičáckých vládách ministry vnitra.)

Nedosti však toho. tři měsíce před termínem parlamentních voleb v roce 2006 poskytl lídr ODS Topolánek interview jakémusi plátku a v něm se vytahoval, že na socany něco mají, že však s tím nemohou přijít teď, že by si zbytečně vystříleli prach předčasně. A skutečně, přišli s tím týden před volbami, kdy už ČSSD neměla prakticky žádnou šanci na obhajobu.

Čas oponou trhnul, nyní se police s nejvyšší mírou pravděpodobnosti opět účastní levičáckých (socanských) hraček/sraček s Čapím hnízdem, „vyšetřuje“ ho dva roky, aby s tím (opět náhodou) přišla na veřejnost měsíc před volbami. A kupodivu – dnes chce spis úzkostlivě chránit, patrně proto, že je v něm velký kulový s přehazovačkou.

V obou případech máme co do činění se zpolitizovanou policií, pracující na stranickou objednávku. Proč je tak prodejná? Inu proto, že své základní poslání neplní, je neschopná, lenivá a zpovykaná, tedy se snaží vyhovět současné či budoucí politické moci. U Babiše to samozřejmě odhadla blbě, oni lenoši bývají většinou i hloupí.

Druhá záležitost je podobná, pojednává také o naší morálce, charakteru a svědomí.

Zdeněk Mlátička Ondráček nemůže být sněmovním funkcionářem, protože před listopadem „mlátil naše děti“ neboli studenty. Takže se na to podíváme z jiného úhlu pohledu.

Za bolševika platila přísná pravidla pro výběr uchazečů o studium. Šanci prakticky neměli příslušníci rodin poražené buržoasie a rodin disidentů. Naopak, podstatné plus body dostávaly v hodnocení děti z rodin členů KSČ a z rodin kádrově vhodných, tedy především dělnických. Dá se tedy s mírou jisté malé nepřesnosti říci, že za komunistů studovali na vysokých školách pouze prokádrovaní a režimu oddaní studenti, mladí bolševici s planoucím srdcem pro socialismus.

Z. M. Ondráček tedy vlastně projevil (pro futuro) vysokou míru politické moudrosti, když tuhle mladou bolševickou pakáž natíral pendrekem, pracoval vlastně v zájmu naší polistopadové demokracie a trestal bolševika za jeho zločiny.

My už jsme z těch převratů natolik zblblí, že už ani nevíme, kde vlastně máme hlavu a kde prdel. Hračky se nám definitivně změnily ve sračky.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.