Němcová viděla jako první husu

Prezident přednesl na sjezdu KSČM projev a v něm objektivní pohled na dějiny levicového hnutí v Čechách, proti němuž (tomu projevu) nelze vcelku nic namítat, i když se některým soudruhům se zastydlým stalinismem v duši nemusel líbit. Účast prezidenta na sjezdu mnohými občany nemilované strany je jistě určitým průlomem v české politice, zvláště po jeho přítomnosti na jednání Okamurovy SPD. Dvě mainstreamem a kavárnou nenáviděné strany se tak přiblížily k normálnímu fungování v politickém repertoáru na prknech divadla České republiky.

A to je dobře, protože pro normálního občana bez pravičáckých a multikulti vítačských úchylek se pomalu ale jistě stávají jedinými volitelnými stranami. Nikoliv pro svůj geniální program a obdobnou vlastnost jejich vůdců, ale hlavně proto, že ostatní partaje zastoupené v parlamentu se staly nevolitelnými, a to všechny zbývající, bez výjimky. Díky jejich vlastní neschopnosti, hlouposti, asociálnosti, skrze zlodějny, zaprodanost a kolaboraci s agresivním paktem NATO a s velkým i drobnějším kapitálem.

Sjezd sám se stal terčem nenávistné demonstrace asi dvou set profesionálních antikomunistů, antizemanovců, havlérky a kavárny, kteří se v jednu chvíli chystali vniknout do sálu a vybílit to tam. Proč profesionálních? Protože jsou to jedny a ty samé obličeje, které vytvářejí dusno v jinak poklidném až zatouchajícím politickém ovzduší tohoto státu.

Především tři pánové v rozličném stavu fyzického vývoje. Na prvním místě zjevně nedonošený pan Cemper, aktivista a šéfredaktor serveru Manipulátoři.cz. To je podivná a bůhvíjak financovaná organizace, která pravidelně před volbami, tváříc se nadměrně objektivně, označuje drobné nepřesnosti v projevech levicových politiků za vědomé lži – a lži v projevech pravičáků za zjevené pravdy.

Dále zjevně przenošený pan Tomasz Peszynski, důstojník pražského majdanu, velmi profláklá osoba, a konečně štamgast protizemanovských a probanderovských akcí, pan Otakar van Gemund, který na své nehezké a dožívající tělo píše různé nápisy a pak se vystavuje při příležitosti slavnostních událostí nahatý na veřejnosti. Čímž překračuje meze slušného chování a tenduje k páchání výtržností. Fotografie těchto exotů si laskavě vygůglujte, nerad bych byl obviněn z neoprávněného užití uměleckých děl.

Připojím subjektivní dojem. Účastníci všech antikomunistických, protizemanovských či prozápadních demonstrací mají – znovu zdůrazňuji, že se jedná o můj osobní dojem – obličeje vytesané jak z jednoho kadlubu. Tvrdé, nenávistné ksichty, zjevná zloba na nich, směřující až k osobnímu sebepoškozování. Nikdo nedělal sociologický průzkum mezi účastníky těchto akcí, ale odhaduji, že se jedná o konglomerát mezi restituentským a podnikatelským milieu, včetně potomků těchto sociálních skupin. Když vám odmalička, při houpání na kolenou (takhle jedou malí páni…), prarodiče vštěpují, jak ti zlí komunisti nám ukradli továrnu, a to ses mohl, Venoušku, mít, školy ve Francii, dovolená v Karibiku, před domem sporťáka, tak se vám to vtiskne do duše stejně, jako se kuřeti vtiskne coby rodič první věc, kterou po vyklubání ze skořápky spatří. Byť by to byl starý škrpál. A podobně to funguje u dnešních podnikatelských rodin, kdy jsou levičáci vnímáni jako případní pachatelé nového znárodnění. Ukradnou nám továrnu…

Cítím k těmto lidem osobní antipatie, nesnáším jejich odpuzující nadšení a primitivní zlobu. Není ostatně divu: první věc, kterou jsem po narození spatřil, byla busta Karla Marxe.

 

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.