Tarasovy tři zlaté zuby

Známý bloger Ladislav Větvička vyvinul zajímavou metodu politologického průzkumu a hodnocení politické situace v zemi, kterou právě navštívil. Zajde do nejbližší hospody, proto má jeho metoda pracovní název Tour de knajpa, naporoučí si, před konzumací si to vyfotí, aby měl materiální důkazy, pak to sežere a začne hodnotit místní politickou scénu. Jestliže si nacpal nácka ke své úplné spokojenosti, i jeho hodnocení země bývá příznivé. Protože výsledek takto pojaté politologické studie celkem odpovídá v destinaci panující realitě, je možné Větvičkovu metodu hodnotit jako úspěšnou, i když trochu připomíná prognózování charakteru nastávající zimy podle počtu slupek na cibuli.

Hojně navštěvuje i Ukrajinu a Rusko a přestože jejich gastronomii i lidu obecnému fandí, zdá se, že v případě Ukrajiny, i když se tam mnohokrát výtečně přežral a dokonce i odmočil, ZDE, si zachovává zdravý a kritický odstup, nijak neovlivněný jejich vysoce nezdravou avšak chutnou stravou. Jinak řečeno, neskáče jim na špek: i když si nacpe nácka, nepřestane proto vidět nácky.

Před čtyřmi roky označil v televizi prezident Miloš Zeman Stěpana Banderu za masového vraha. V reakci na toto stanovisko mu zaslala skupina českých historiků a ukrajinofandologů dopis, v němž uvedla (Echo): „Dopis, pod nímž jsou podepsaní ukrajinistka Lenka Víchová, historik David Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů, odborník na extremistická hnutí Anton Shekhovtsov a socioložka Yana Leontiyeva, nabízí odlišný pohled. „Bandera nemohl být masovým vrahem ani kdyby chtěl, válečná léta totiž strávil v německém koncentračním táboře,“ píše se v něm. „Snaha vtělit tuto kontroverzní osobnost do chytlavých frází a pomíjet dějinný kontext nesvědčí o profesionalitě těch, kdo tak činí, ať jsou již vedeni jakýmkoli záměrem.““ (Banderu do koncentráku uklidil Hitler, protože Bandera ve chvíli, kdy Wehrmacht obsadil Ukrajinu, začal fantazírovat o její samostatnosti, což se Vůdci nehodilo do krámu. Pustili ho až ve čtyřiačtyřicátém, když se jim hodila ukrajinská SS divize Galizien k zoufalé snaze zastavit Rudou armádu.)

To je skutečně neotřelý přístup k historickým faktům. Z tohoto pohledu nemohl být masovým vrahem ani Hitler, protože válečná léta trávil v kancléřství v Berlíně, na Berghofu v Alpách a Vlčím doupěti v Polsku a nikde nikoho nezastřelil. Dokud takovéto historiky, sociology a ukrajinisty nebude možné beztrestně nakopat do zadku či hlavy (ono to vyjde nastejno), nebude v Evropě pořádek. Jsem příznivcem tvrdé ruky.

Že je znepokojení mé i Větvičkovo zcela na místě, dokazují poslední tumulty okolo Bandery: Porošenko ho prohlásil prakticky za svatého, v Kyjevě po něm pojmenovali bulvár, když se vrátíme ke kořenům současného ukrajinského režimu, tak v řídícím centru Majdanu měli vyvěšený Banderův obraz. Je možné říci, že se tato současná Ukrajina hlásí k zločinům ukrajinské „osvobozenecké“ armády UPA, jejímž byl Bandera vůdcem. A také k úzké spolupráci s nacisty, k SS divizi Galizien, trochu méně už se hlásí k více než sto tisícům zavražděných Poláků, Rusů, Židů i Čechů, civilistů.

A není také žádným tajemstvím, že vypjatý, hysterický až směšný nacionalismus ukrajinských duchovních potomků Bandery je zneužíván americkou vládou proti Rusku. Banderovci jsou sice zkurvysyni, ale jejich (USA) zkurvysyni, stejně jako jsou a byli jejich zkurvysyny šéfové diktátorských režimů v Latinské Americe, v současnosti pak saudští Arabové, v minulosti McCarthy, Usáma, Pinochet, Calley, vyšetřovatelé a dozorci v jejich armádních věznicích, a koneckonců, podívejme se pravdě do tváře, i řada jejich státníků a vysokých vládních úředníků. Spojené státy se jimi jenom hemží, až do současných dob.

Ale zpátky na Ukrajinu. Zcela rozvrácený stát i jeho správa, morálně, ekonomicky, špatným vztahem k sousedům, s významným a nepopiratelným přehnaně nacionalistickým étosem v kořenech své existence, poslouží i při rozpoznávání toho „kdo je kdo“ na české (ale i světové) politické scéně. Naši zkurvysyni se poznají jednoduše a lehce podle toho, že podporují současnou ukrajinskou vládu, parlament a prezidenta bez ohledu na jejich fašizující tendence. A přehlížejí nacionalistické řádění významné části Ukrajinců. Z vyvolávání konfliktu obviňují Rusko, ačkoliv to se za daných poměrů chová výrazně zdrženlivě, jak by se nechovala žádná velmoc, tím méně Američané. Vzpomeňme, že při jediném pokusu Sovětů narušit strategickou dominanci v jejich teritoriu (Kuba) málem způsobili třetí světovou válku.

Kdyby dnes na místě Ruska byly Spojené státy, tak by byla Ukrajina okupovaným státem, Porošenko by visel za hrdlo (viz Saddám) a Parubij měl v zadnici zapíchnutý nůž (viz Kaddáfí).

I když oficiální ukrajinské historické prameny vydávají Ukrajinu za kolébku veškeré civilizace, její současnou úlohu v regionu geniálně vyjadřuje jedna montáž, která běhá po síti (i já jsem už ji dával), ale kterou není nikdy dost připomínat:

Je to dost nekvalitní kopie, proto připomínám, že na stěně je namalován ruský dvouhlavý orel.

I další grafiky ilustrují výše uvedené. Toto

je znak praporu Azov, proslulého válečnými zločiny na východě Ukrajiny. Vyjadřuje odhodlání jeho příslušníků vyhnout se jakékoliv reminiscenci na háknkrajc, vždyť ta jeho použitá polovina je přeškrtnutá. Háknkrajc, nikdy!

Státní znak Ukrajiny, тризуб – trojzubec, je naproti tomu zcela prost jakýchkoli historizujících tendencí, je zcela moderní, současný:

Vyjadřuje průměrný počet zubů v dásních ukrajinského obyvatelstva důchodového věku.