Svéráz národního blbnutí

Pomalu už konec ledna a Putin pořád ještě neobsadil Ukrajinu. Nezavřel kohoutky od plynu ani od ropy, na co čeká? Je sice fakt, že včera tady vypnuli elektriku jednou a dneska už dvakrát, tak možná myslí, že se to rozsype samo od sebe a že nebude muset hnout prstem. Mýlí se, protože jsme ještě do války nenasadili ty nejsilnější zbraně, Lagšádlová s Černochovou jsou sice už obětovány v zákopech v první linii boje, ale pořád ještě máme v záloze ten nejsilnější kanonenfutr, Němcovou. Až bude nejhůř, vyjede z Blaníku vše zachraňující armáda, na čele rytířka v brnění, z průzoru vyčuhuje ten její kňafák a za ním se hrozivě lesknou brýle, první divize úplně nahatý Řeporyjec s naraženým portrétem Vladimíra Vladimíroviče na ptáku, druhá divize Šafr ošetřený Xanaxem a podpíraný svou úplně nejhlavnější editorkou, armádní voj uzavírá trén v podobě senátního Superbu plného v samoobsluze nakradených rohlíků, řízený synáčkem. To se Vovka posere. Smíchy.

Je to trochu nucená, z paty tahaná legrace, ale celkem dobře vyjadřuje skutečný poměr sil: na jedné straně jaderná velmoc podšprajcovaná gigantickou zásobou surovin, na druhé ratlík, na sobě dečku z americké vlajky, aby neprochladl při dvou stupních nad nulou, zatímco zase na druhé straně se medvědi cítí celkem komfortně ještě při mínus padesáti. Přesto se Babiš s Hamáčkem vydali na válečnou stezku s Vrběticemi a Zastrčil to doplnil palbou ze všech našich tří hlavní na Čínu. Myslíme pořád svou samostatnou národní existenci vážně, nebo jsme to už vzdali?

Přátelství mezi národy je z podobného ranku, jako je láska k politickému vůdci. Němky prý při spatření Vůdce omdlévaly nadšením a politicky zvlášť vyspělé ýbrmenšky prý měly i orgasmus. Na Stalinově pohřbu se umačkaly stovky lidí a folklór typu „Havel navždy“ je věčně a tedy navždy pouze pitomoučký.

Před třetinou století bylo možno ve výkladech Masny ve chvílích významného výročí říjnově-listopadové revoluce – vedle tchýnina jazyku či asparágusu a gypsové prasečí hlavy – číst nápis na plakátu: „Se Sovětským svazem na věčné časy – a nikdy jinak!“ Ten dodatek, že nikdy jinak, se dostal k heslu později, to když přičinliví vrtichvostové cítili, že horoucí lásku k žaláři národů na východě musí vyjádřit ještě více a osvědčit tak svoji debilitu. Neboť ten přídavek „nikdy jinak“ je čistokrevný pleonasmus typu lidová demokracie, protože když už na věčné časy, tak holt nikdy jinak, to se samo sebou rozumí. My se můžeme jen zamyslet nad tím, že ze stejného intelektuálního soudku se napájejí komunističtí agitátoři tenkrát a havloidní dnes.

Takže neochvějná láska k Sovětskému svazu se po pouhé třetině století změnila v neochvějnou nenávist k nástupnickému státu. A samozřejmě proběhl i proces reciproční, vrahové z Vólstrýtu se změnili v naše nejlepší přátele a pouze fatální procesy stárnutí zabraňují tomu, aby nohy těch, co čouhaly ze sovětské prdele nebyly ty samé, co dnes čouhají z prdelí amerických. Tak jsou to alespoň nohy jejich potomků (Pithart atd.), i když u zvlášť vybavených jedinců se to podařilo, čouhat z obojích prdelí, například generál, co se jmenuje podobně jako major Major.

Venku právě chumelí, ale předpovědi zatím nenaznačují, že by měly vypuknout mrazy, které bychom přivítali radostně, s prázdnými zásobníky plynu pod zadnicemi. A Vladimírovič asi nenapadne Ukrajinu, stejně jako ho nenapadne, že by měl použít jediný prostředek, kterému euroatlantická sebranka rozumí, tedy zavřít kohoutky. Oni by to potom ti s omrzlými nosy, ušima a nohama vykreslili těm, co by to naopak hladce přežili díky teplému úkrytu v amerických prdelích.

Byla by to taková dubno-květnová revoluce.

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

19 thoughts on “Svéráz národního blbnutí

  1. „Takže neochvějná láska k Sovětskému svazu se po pouhé třetině století změnila v neochvějnou nenávist k nástupnickému státu.“
    To je uz sveraz narodniho blbnuti II. Prvni vlna prisla v ranych 90. letech, kdy neochvejna vira v soukrome vyhody vselidoveho vlastnictvi se zmenila v neochvejne puzeni okradat se navzajem.
    Od te doby mam otazku viry v narodni existenci vyresenu, stavajici druhe dejstvi nejake rozvinuti zapletky jiz neprinese. Tragickou epizodou jsou ti, co padli za vlast, anebo obetovali svuj majetek v narodnich sbirkach, ale takove obeti k dramatu patri.
    Shrnuto v pohovoru s jednou duchodkyni: „Ale co, rada si priplatim, hlavne, ze nam nebude vladnout estebak!“

    • „Tragickou epizodou jsou ti, co padli za vlast, anebo obetovali svuj majetek v narodnich sbirkach, ale takove obeti k dramatu patri.“ – já mám mezi těmi prvními strejdu. A když by bylo možné cestování v čase, tak bych za ním někdy počátkem roku 1938 zaletěl a poradil bych mu, aby to nedělal, že to nestojí za to. A říkám to s plnou vážností a ve věku víc než dospělém. Nestojí to za to.

      • Zlehcovani az opovrhovani vlastnimi dejinami bude to, co Cechy nakonec vyzmizikuje z historie.
        Dneska uz to osvejkovat nejde, diky technologiim uz nejsou Viden/Berlin/Moskva/Washington vzdalenymi metropolitnimi centry protektoratu, ale v case prezentovanymi vykonnymi organy, usedlymi primo v kotlince, ktere presne a v case vedi, co se deje a zaroven maji konkretni paky na rizeni uz i vznikajicich trendu a udalosti. Ojebavka je eradikovana v pocatku, Moskva jiz neni daleko a „eto vase delo“ neprichazi do uvahy.
        Padli strycove jiz patri historii, pouceni z jejich osudu je trpke a nevyvratne.

        • Podceňuješ schopnost národa přežít prakticky všechno, přežijeme i ČIR, Českou islámskou republiku. To musulmani od nás odtáhnou s nalomenou morálkou a poraženi, stejně jako bylo poraženo Rakousko, Třetí říše, Moskva a my jsme tady pořád. Me sme me.

          • To si samozrejme take uvedomuji, ze podcenuji, ceska historie mluvi proti mym zaverum.
            Ovsem rozdil je, pokud mluvime o narodu s jeho atributy predevsim kulturni suverenity, anebo o etniku, identifikujicim se pouze jazykem a politicky nevinnymi obyceji.
            To, co vidime, neni narod, ale etnikum, coz, vytrvale opakuji, neni nic hanebneho.
            Chyba je v tom, ze etnikun ma narodni ambice a chce se podle toho chovat a byt tak i vnimano.
            Narod si ke svym potrebam vybuduje statnost, etniku vyhovuje teritorium, nazvane treba jako stat, autonomni oblast a podobne.

            • Jeste dodam, ze modus ziti etnika je „ted a tady“ (grilovacky, zabijacky, fotbalky, hospody, zabavy, vtipy, lyzovacky atd.), z cehoz vyplyva, ze etnikum nebrani svoji budoucnost ( jakoby zadnou nema, anebo ji odmita tvorit) a nema tim padem ani ambice cosi predat budoucim pokolenim.
              Za etnikum a jeho pokoleni se tedy neumira, tento typ obeti je mu neznamy.
              Ti nasi mrtvi 1918 (legie drive) az 1948 jsou vyjadrenim snahy a boje o povyseni etnika na narod. Coz se nestalo, nebot v kritickych okamzicich se prislusnici pospolitosti rozhodli, ze boj za narod je nad jejich sily (ci miru ochoty a smyslu).
              Reminiscence za promarnenou prilezitost prisla v 68 roce, vcetne sakralni Palachovy obeti, jez byla odmitnuta (!) a jeji vyznam zdeformovan (Palach se upalil kvuli Rusakum, nam Cechum nema co vycitat, my jsme zezadu krumpacem probodli barel s naftou na tanku a zapalili ho).
              Odmitnuti Palachovy myslenky pak naslo vyjadreni v privatizaci 90. let, kdy uz se na snahu o narodni povyseni (spojene s moralkou a radem) prestalo hrat uplne a slo jen o kost. Nakonec si disidenti dokonce museli obet vymyslet a komunisti se svrhnout sami (opet se ukazala vlastnost etnika, v niz prokazalo, ze mu jde pouze o teritorium a nikoliv o jeho spravce, ktery klidne muze pochazet z ciziho rodu).
              Takze tak to vidim ja….kdo chce po Cesich chovani odpovidajici prislusnikum naroda, musi dojit zklamani.
              Ovsem jejich etnicka strategie je brilantni, coz dokazuje vice jak tisicilete udrzeni si teritoria, navic v tak zhave lokalite, o tom zadna.
              Modernimi myslenkami shrnuto: Pravni stat v kotlince nemuze nikdy nastat. Bud budou soudy ovladany protektorem, anebo lokalnimi klany. Vlada a elity budou vzdy prodlouzenou rukou zahranicni realne moci nad teritoriem, z cehoz prameni i orientace zahranicni politiky.
              Termin „narodni blbnuti“ tedy neni presny, spise vyhovujici by bylo „etnicke prezirani“ (?).

              • Češi mají svoji stopu v literatuře v podobě toho italského dědka z Hlavy XXII, který vypráví hrdinovi, že když Itálii ovládl Mussolini, byl ostře profašistický, když přišli Němci, byl velmi progermánský a teď, když jsou tady Amíci, tak bude silně proamerický. Mám ten dojem, už si to přesně nepamatuju, že při tomhle řečnění svíral ňadro opilé prostitutky, což i pro nás je signifikantní. Na druhé straně tenhle oportunismus má i své výhody, nevraždíme opozičníky a musí to za nás inscenovat jiní, naposled sovětští poradci, a už Husák proslul větou o tom, že kráglovat nikoho nebude, ale krieglovat si ve státě nenechá. A skutečně, Wonka byl obětí individuálních sadistů a oběť sedmnáctého listopadu musel sehrát estébák Zifčák, budiž mu věčná sláva. To je v podstatě kladný rys, nevraždit se kvůli politice, ale že to jinak ovládáme také, o tom svědčí právě populární Devadesátky, když jde o tu tvoji kost, neznáme bráchu.

                • Ano, k smrti utrapeny Wonka, to bylo tragicke a velmi tajemne umrti…
                  Ac vysetreno a vinici oznaceni, nikdo nebyl odsouzen, a to jiz po Listopadu.
                  Ze zaprotokolovanych vyslechu vyplynulo, ze Wonka byl pred smti hrube bit, ovsen na zadost Mezinarodniho helsinskeho vyboru vyslany patolog z USA, ktery provedl druhou pitvu konstatoval, ze na tele nebyly zadne viditelne znamky nasili.
                  Tady by to clovek cekal presne naopak.
                  Tyhle zmatky jsou typicke pro zametani stop, a to i po Listopadu. Radsi jiz zadneho dalsiho Jana Husa, ci Palacha. Myslim, ze to byl Devaty, ktery rekl, ze Wonka si sel pro smrt a ze s tim byl smiren.
                  Neochota Wonkuv pripad revokovat take vypovida o mnohem.

                  • Teda saxi – z tvých komentářů jsem dostal takovou depku, že si jdu pustit nějaký horror aby se mi lépe usínalo. 😦

  2. V okamžiku Zifčákova hrdinského angažmá jsem měl dvě povinnosti: 1.první vyplývala z povolávacího rozkazu, vlepeného ve vojenské knížce
    2. Druhá pak z úkolů, organizovaných civilní obranou na místě pracoviště v případě napadení státu. Když jsem na nesplnitelnost obou úloh současně poukazoval na pracovišti, pověřený modroknížkař nechápal, v čem je problém.

      • Ale co když mu v téhle stresující situaci ještě manželka poručila, aby vynesl koš? Tady by mu určitě nepomohlo to tvoje zlehčování situace.

  3. Jestli jste trpěl neochvějnou láskou k Sovětskému svazu, pak chápu, že vás popadá žal nad převládajícími pocity Čechů směrem ke Kremlu.
    Jestli to s tou láskou bylo jinak /a já se vsadím, že bylo/, pak nevím, co to píšete a proč. Ruský imperialismus může někomu imponovat, to uznávám. Ale že zrovna vám?

    • Tohle je těžké vysvětlit, aniž bychom nepoužili vědecké metody (např. psychoanalýzu). Vy (ženy) máte lásku k dítěti a ostatním humanitním záležitostem zakotvenou v první signální soustavě, tedy i lásku k vůdci tlupy (společnosti). Proto jsem zmínil ty Němkyně, kterým pouhé spatření Vůdce vyvolávalo orgasmus. Muži to tak nemají, protože musí být připraveni o vůdcovství bojovat a láska k protivníkovi by jim poněkud znesnadňovala ponořit meč do útrob té svině. Proto také jsou buzeranti zcela neorganickou a nepřijímanou úchylkou.

      Vy jste se v počátcích polistopadové agonie zamilovala do inteligentně hovořících i vyhlížejících pravičáků, do umělecky a intelektuálsky působícího VH, a jako věrná žena jste téhle pochybné lásce obětovala své nitro. A jako každý zamilovaný, což se u mužů dostavuje pouze pod nezvládnutým náporem hormonů, kdežto u žen je přítomno latentně, se odmítáte svého idolu vzdát a vidět ho v realistickém světle.

      Tedy nejste schopna pochopit, že v každém okamžiku doby hodnotím situaci zcela střízlivě, bez zkrášlujících nebo naopak oškliváckých brýlí. Tedy jestli jsme v souladu s odsouzením sovětského imperialismu (který byl skutečně gigantický, celá východní Evropa a kus Německa pod knutou bolševismu), tak já stejnými realistickými brýlemi vidím současnou situaci, kdy ruský imperialismus se má k tomu americkému v poměru 1 : 300, to když vezmeme v potaz základny, a 1 : 50, to když to posoudíme podle skutečného vlivu. Ale tady už vaše hodnotící schopnosti selhávají, protože jste zamilovaná a Havel to tak měl.

      Soudím, že by vás mohlo vyléčit několik sezení (respektive ležení) na kanapi v mé psychologické laboratoři, kde bych vás podrobil intenzivní antihavlovské terapii (dříve pod obojím způsobem, dnes už bohužel pouze z odborného hlediska) a jejímž základem by byla série otřesů, se kterými bych zacloumal vaší psýché, tedy tvrdou konfrontací s fakty, během které bych vám nedovolil uniknout vaším obvyklým způsobem, tj. úkrokem stranou. I tak ale je naděje na vyléčení takzvaně halb und halb. Neboli jste případ, který odborníci mají zařazený pod termínem „chroňák“.

      Nemáte zač.

      • Až budete někdy psát třeba o rozpínavosti islámu proti „euroatlantické sebrance“, doufám, že jistě také neopomenete nasadit rádobyvtipný, lehce smířlivý ironický tón.
        Protože když emerický impérialismus, proč ne oni, že?

        DÍky za schválení, Allah akhbar!

        • Tohle je komentář, který jsem Saulovi zadržel pro nesrozumitelnost a jistou zarytost postoje k veliteli útvaru (rádobyvtipný). On se pak rozzlobil a to už ke zveřejnění není, hněv je špatný rádce.

          Žádám vás ale o pomoc, pokud chápete, co chtěl Saul říci, pomozte nebohému starci a rozluštěte mu to.

      • 300 : 1?
        Váš optik je nějaký divný, i když jenom brýlemi to nebude.
        Přes vaše varování si ani tentokrát neodpustím úkrok, ale jen pro vaše vytržení z chmur.
        Rok 2008 by se zdál být vzdálený, ale není tomu tak…Humor tohoto druhu vás jistě potěší, zvlášť když se jeho uvedení do života stalo žhavou aktualitou.

        • Na kanapi byste si takhle nefoukala. Co se týká poměru imperiálních ambicí, tak já jsem to podstřelil, Rusko má dvě plnohodnotné základny v zahraničí, u amerických se počet pohybuje mezi šesti až osmi sty. Co se humorné písně týká, já jsem snad na to fanda? To vy se rosíte při zhlédnutí Svěráka s Polívkou v Golfu a modlitbičkách do nebíčka od těchhle stařecky dementních havloidů (Svěrák si na to dojemně stěžoval), kterýžto spektákl je přesně na úrovni těch pseudoalexandrovců.

  4. Saule, váš komentář jsem nepochopil, nevím vůbec o co vám šlo. Známí mají pejska té módní flekaté rasy, který miluje, když se mu hází míček. A šíleně s tím otravuje. Když už toho mají dost, tak mu řeknou „Odpočiň si!“ a on zaleze pod nějakou židli, tam se natáhne a odpočívá. Vydrží mu to asi tak pět minut. Možná vám časem dojde, proč jste po jedné žluté dostal i červenou, ode mě, který má oponenty vysloveně rád. Zkuste mi to ještě jednou vysvětlit, o co vám šlo, ale zatím si ještě odpočiňte.

Komentáře nejsou povoleny.