Jako ze Švejka

(Aktualizováno)

Stalo se před mnoha lety. Panelák byl vestavěn do proluky ve staré městské zástavbě, jedna jeho fasáda do ulice, opačná do dvora. Na dvoře pískoviště, na něm se hemžili haranti, protože v nových bytech žila mladá manželství a ta po večerech pilně kutila na splácení novomanželských půjček. Léto, okna otevřená a jeden z těch spratků zatoužil po matčině náručí, tedy začal nahoru do těch oken vřeštět: Mamíííí, … mamíííí, … mamííí… Pět nebo deset minut, s přestávkami.

Po těch nekonečných minutách konečně matka vyslyšela volání svého něpodarku, vyklonila se z okna a neurvale zahulákala: Co chceš??

A ten blb seděl dole u kyblíčku a lopatičky, čuměl – a mlčel. Už nevěděl, co vlastně chtěl, zapomněl…

Tuhle scénu mi připomněla současná reakce médií a opozice na úžasnou senzaci, když byl plukovník nachytán bez roušky a na odchodu (s ještě mastnou hubou) z hospody, kterou (a které) předtím týranému národu sadisticky zavřel. Oni se konečně, po létech rozmazávání kdejaké hovadiny, která nestojí ani za řeč, dělání z komára velblouda, vše se týkající Babišovy vlády, dočkali své senzace, teď to konečně přišlo i s fotkama, … a oni mi připadají, že se tím soustem zalkli. Že dopadli jako ten parchant na písku, co se dořval na mámu a pak nevěděl. Samozřejmě, pálí ze všech laufů, deset článků za sebou o jednom a tomtéž, ale nemá to grády.

U mikrofonu Pekařová, bišonek a nýmand, požadují odstoupení celé vlády, to ano, samozřejmě, ale působí to formalisticky, jako že to musí říkat, ale nejsou do toho nijak položeni.

A ani osvědčená žurnalistická stoka nenadchla. Steigerwald na Reflexu blekotá jak dědek po mrtvici, u Šafrů, v žumpě, která je specializovaná na Babiše jako medvídek koala na eukalyptové listí, zakejhala husa Mirka svůj kýčovitý, sladkobolný žalm o tom, jak se my všichni musíme semknout a přeskočit klacky, které nám vláda hází pod nohy. A vykročit vpřed ke světlé budoucnosti, kterou nám ODS připraví, s bišonkem v čele. Jako připravila už dvakrát v dějinách postkomunistické republiky, z těch průserů se občané pořád ještě nevylízali. Dokonce i Jiřina Šiklová téměř dostala rozum a vidí malér spíše ve vynucené změně na místě ministra než v přečinu samém.

Malér to je, ale nevýznamný, jeho síla je srovnatelná s tím, když Klaus ukradl pero (on když vidí péro, tak se nezná) nebo když Topolánek hopsal s tímtéž u vily v Toskánsku. Možná by stálo za to, kdyby Zeman předvedl svůj oblíbený kus, roli svéhlavého dědka sklerotika, a demisi nepřijal a tím roztočil kola pokryteckého vřeštění opozice do nejvyšších otáček (oni vždy chlastali víno a teď by museli kázat vodu, tedy by se ocitli v naprosto nevěrohodném postavení) a stejně tak i média, která vždy pravicové opilce podporovala.

Zajímavá je jedna věc. Romana Prymulu zmiňují novináři i někteří politici zásadně jako plukovníka, čímž se snaží vyvolat asociaci s plukovníkem von Zillergutem ze Švejka. A nejradši by o něm mluvili jako o tom frajtrovi. Že zmiňovaný je profesorem, CSc. a Ph.D., o titulu mistra FIDE nemluvě, to jim nevadí, stejně jako to, že k armádě se dostal jako rektor a děkan vojenské fakulty medicíny v Hradci Králové, která měla – na rozdíl od almy mater většiny českých pravičáků v Plzni – velmi dobrou pověst.

V mé osvícené tyranii by v tuto chvíli – natažen na skřipci – úpěl v pochmurném sklepení Pražského hradu šéfredaktor Blesku, kat by právě zapaloval pochodeň, se kterou by se ho chystal ošetřovat na boku, a úředník mé loutkové vlády by na pergamen husím brkem zapisoval odpovědi na otázku: „Kdo ti to, šmejde, prásknul, že Faltýnek pozval Prymulu na večeři do Ria?“ Za mé diktatury by se spousta věcí vyřešila bleskově a většina problémů by – na pozadí úpění šmejdů v Daliborce – vůbec nevznikla.

Prymula to patrně neustojí, ale nakonec je to celkem jedno, protože na jedinci v čele ministerstva, stejně jako vlády, v boji s pandemií záleží jenom o něco více, než na uklízečkách na zmíněných úřadech. Alespoň v ve většině případů, osvícených panovníků, kteří by dokázali přesvědčit ostatní, že ustupovat Hitlerovi je kravina, mnoho není. Žádný ministr ani předseda vlády to sám s pandemií současného typu nevyhraje, vyhrají to skutečně jedině občané (slepé kuře Mirka vyhrabalo zlaté zrnko), když se budou chovat jako rozumní lidé a poslouchat rozumné vůdce. Kdepak jsou, kdepak jsou, rozumní lidé i vůdcové?

Toto ale nehrozí, protože česká občanská společnost by pro své nedisciplinované jedince potřebovala prales o rozměru amazonského, kdyby jeden každý musel vylézt na strom, jako ti nedisciplinovaní vojáci na Karláku.

P. S.:

Na Nové republice dnes vyšel článek Lubomíra Mana (ZDE), ve kterém autor dovozuje, že k porušení nařízení vlády o uzavření restaurací nedošlo a odvolává se na to že schůzka se konala v soukromých prostorách. Myslím, že toto zasluhuje rozvést šířeji.

Zákony a nařízení by měly být vykládány podle svého smyslu, podle úmyslu zákonodárce, nikoliv tupě a v nesmyslných souvislostech, jak se často u soudů stává. Účelem uzavření restaurací je zamezit shromažďování většího počtu lidí v uzavřeném prostoru a limit byl dřívějšími parametry určen na 6 osob. Restaurace Rio’s byla skutečně uzavřena pro veřejnost a o tomto faktu informovala vývěskou na vstupních dveřích. Řekneme-li to bez vytáček, tak celá aféra probíhala asi (velmi přibližně) takto:

20:30 večer, Prymulovi (dále jenom P) zvoní telefon.

P: Prymula.

Faltýnek (dále jen F): Faltýnek, ahoj. Můžeme mluvit?

P: Povídej.

F: Je tady u mě ředitel nemocnice v Ostravě a poprosil mě, jestli bych mu nemoh pomoct při sjednání schůzky s tebou, s něčím potřebuje helfnout. Je to náš člověk.

P: Jistě, ale už je pozdě, já jsem žral naposled v poledne a jsem utahanej jak čokl. Mohlo by to počkat?

F: No, on se musí ještě teď v noci vrátit, ale mohli bysme to udělat tak, že zavolám na Vyšehrad do Ria, je to úplně stranou a hospodskej je kámoš, pro nás to soukromě otevře, dělá vynikající stejky a nad nima to proberem, nebude to dlouhý.

P: Tak fajn, za hodinu jsem tam.

No a za hodinu byli tam a zároveň i v prdeli, protože někdo z okruhu zaměstnanců ministerstva to prásknul za pár tisíc Blesku. (Nebo se snad Koudelka a his boys mstí na údajném Zemanově člověku za to, že mu zase nedali generálskou frčku?)

Jenže obvinění z porušení vlastního Prymulova nařízení by u soudu neprošlo. Schůzka proběhla v okruhu tří spiklenců plus hospodský a maximálně ještě kuchař, ale ten nemusel být přítomen v lokále a tedy není co řešit. Neboť: kdyby si hospodský objednal v době uzavírky opravu kotle a rozvodů ústředního vytápění a přišli to zmáknout dva instalatéři s pomocníkem, nastala by situace zcela totožná s tou, která vznikla ve středu večer. A nikdo by ani necek.

Takový steak, voní až se sliny sbíhají a nikdo by to do něj neřek, že v Česku málem shodí vládu. Za privatizace ukradené biliony tuto schopnost nemají.