Chmury táhnou hlavou mou

a není to jenom rýmou. Alergickou. Hlavně na studený nohy. To pak kejchám jako Kejchal. Hepčík…

Reklamy

Nemáte, prosím, náhodou u sebe kapesník?

Stalo se nedávno ve vidlácké metropoli, v a u chrámu konzumu (spojení hlásek si dám patentovat). Na parkovišti řev, pološílené hysterické vytí, mladý cikán (vybavený pro zdůraznění nebezpečnosti své osoby pitbulem) ječí nadávky a výhrůžky na spřáteleného bezdomovce, to všechno v trvání desítek minut. Uvnitř cikánská rodina se třemi dětmi vytváří prostředí jenom o stupeň lepší, haranti vřeští, pobíhají mezi uličkami, ohmatávají vystavené zboží, to vše bez jakéhokoliv zájmu rodičů (nebo snad děd s bábou, byli už postarší?) o jejich usměrnění. Projít se okolo nich nedá, zablokují vždy celou uličku. A pak znovu na parkovišti kravál, dusdus té nejprimitivnější kvality, je-li možno vůbec u těchhle antikulturních sraček o kvalitě mluvit, se valí z bavoráku značně ojetého, okolo pobíhají a řvou bez zjevného účelu tři postpubescenti v bejsbolkách, pak přivítali čtvrtého hormonálního poloidiota, kámoše, aby za vytí a smradu z protočených pneumatik zmizeli vítězně ze scény.

Vítejte v opičárně!

Kopií titulu knihy povídek Kurta Vonneguta vás chci uvést do problematiky události z nejvýznamnějších, svatby na královském dvoře. Rule, Britannia! Britannia rules the waves! Novičok forever!

Z deníčku misogyna

Stalo se ve věčném městě. Tenisový turnaj, třetí sada, 5:5 a shoda, Plíšková na podání a zasmečuje jasně do pole, těsně k čáře. A jde podávat, proměnit výhodu v zisk gamu. Když tu náhle cos se děje, divný šelest kurtem spěje, plch, skunk, vše utíká, jenom Hrdlička ukazuje fakáč.

Liška zlodějka

Příběh ten byl mediálně podán takto: Totožnost tajemného zloděje bot, který před časem řádil v malém německém městečku Föhren, byla odhalena. Ke všeobecnému překvapení odcizila více než stovku střevíců troufalá liška, aby je použila jako hračky pro svá mláďata. Uvedla to agentura Reuters.

Zavři tu klapajznu, nebo tě přes ní majznu

Nevím, jestli jste si toho také všimli: v okruhu spřátelených webů se prakticky nevyskytují mladí diskutující. Všechno lidé přes padesát let a pochybuji, že je zde nějaký čtyřicátník. Důvod tohoto jevu je jasný: s ohledem na nulové vybavení své mozkovny souvislostmi historickými, politickými, sociologickými i morálními nejsou schopni debatovat, ztrapnili by se po první větě.

Je tady ještě někdo normální?

Při příležitosti předání Ceny Karla Velikého francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi pravila Angela Merkelová: „Buďme upřímní, pokud jde o společnou zahraniční politiku, je Evropa ještě v plenkách, … přitom společná zahraniční politika je existenciálně nutná. A už to není tak, že nás Spojené státy budou prostě bránit, ale Evropa musí vzít svůj osud sama do svých rukou. To je úkol budoucnosti.“ A velmi přitom gerontofilního bisexuála obdivovala.