Jeden projev a tolik řevu

Třicátý první rok od převratu. Prezident pronese projev k veskrze podivné kauze, která silně připomíná požár Říšského sněmu. V Berlíně také hořelo, ovšem tam hned druhý den (na rozdíl od našich sedmi letům) měli viníky: byli to komunisté, kteří prý použili Reichstag jako fakuli, pochodeň k rozpoutání povstání. Alespoň podle Göringa, kterého pak před soudem v Lipsku usmažil Dimitrov, což bylo výhodné, protože Hermanna nemusel podlévat, tuku bylo dost a dost.

Ve Vrběticích nejenom hořelo, ale i to bouchlo a první i druhý výbuch prý způsobila dvojice, která mezitím získala přezdívku Pat a Mat, díky své neobvyklé obratnosti, schopnosti stávat se neviditelnými na místech činů, kde nikdy nebyli. Na těch ostatních se zviditelňovali až až, jako by toužili po slávě, kterou pak prohloubili díky pověstnému televiznímu interview. Velmi přirozené to bylo, i kolik metrů měří věž katedrály v Salisbury věděli. Do Stonehenge se však už nedostali, protože zmokli a museli se vrátit do Londýna, usušit se.

Ale o to nejde, jde o to, že prezident pronesl projev k výročí týdenního vyhoštění ruských špiónů. Velikých kujónů, jak věděl už strážmistr Flanderka. Všechny mediální sračkomety po projevu spustily – jako na objednávku – řev převeliký. Velezrádce, pravil například veleblb Fendrych. Kromě Zemanova házení vidlí do teorií neméně blboučké BIS si všimly i toho, jak neuctivě se prezident z božího dopuštění, tak žumpálisti nazývají svobodně a demokraticky zvolenou hlavu státu, choval k blboučké moderátorce, která půvabně kladla pitomoučké otázečky. Tak nějak se nám to schází na jedné hromadě, ta debilita.

Jakým právem však ony zmíněné sračkomety (včetně veřejnoprávních) ovlivňují veřejné mínění a pořádají difamační kampaně proti dvěma nejvyšším státním činitelům? Právem silnějšího, tedy vlastníka, kapitalisty a vykořisťovatele. Na mediální scéně středního proudu může fungovat jenom ten novinář, který haní a tupí zmíněné dva představitele, protože ti se znelíbili českým miliardářům. Jeden po nich chce, aby platili daně, druhý nevyvolává spory s Ruskem a Čínou, a to se dnes musí, je to oficiální linie imperiálně zločinných Spojených států, prababičky všech miliardářů, a tím i neméně zločinného agresivního paktu NATO. Jak se nám krásně vrátily ty profláklé termíny bolševické propagandy a jak panečku na současnou situaci sedí!

Jedinou výjimkou jsou Parlamentní listy, které jejich výstřední vlastník nechává dělat mediální politiku, která by slušela médiím veřejnoprávním (tedy dává prostor všem relevantním názorům), kdyby ty ovšem nespadaly do portfolia pražské kavárny. Tato základní vlastnost prestižních Parlamentních listů (jak rádi říkávají lídři v debatách na jednom ostrově) je sice poněkud překryta bulvární senzačností nepravdivých titulků a poněkud tolpačskému charakteru některých redaktorů poněkud přebujelé redakce (vlastní převypravování převzatých článků, ale i originálních statí jiných autorů), ale proti převládající žumpě v médiích středního proudu působí PL jako osvěžující a vonný vánek.

Zpátky k senkruvnám. Jestliže rozhodující média jsou v rukách několika oligarchů, kteří se ke svému štěstí většinou propracovali zcela amorálně, uloupením a privatizačním uchvácením hodnot, jež občané této republiky vybudovali vlastními silami v několika generacích, potom je tady situace navlas podobná té, jako když si média přivlastnili komunisti a nic jiného, než jejich propaganda v novinách nevycházelo. Jak je možné, že dnes, za prakticky totožné situace, kdy převodové páky buržoustů vypouštějí do společnosti své smrduté výplody, nikdo neřve TOTALITÁÁÁ, TOTALITÁÁÁ?

A kdo by to asi tak měl volat, když tisk, rozhlas a televize jsou v područí jediného správného názoru, který však, jak doloženo výše, je blbý, blboučký, nejblbější na světě širém? Pokud to mají být alternativní média, sociální sítě, pak i na ty se v Bruselu připravuje kudla unijního řezníka. Nenávist k současnému kapitalistickému režimu a jeho politickým i mediálním loutkám bude zakázána. Tyhle svině budeme mít nařízeno milovat.

Ale jo, spojené síle všech kapitalistických vymožeností asi vzdorovat nelze.

Kdyby alespoň nebyly tak hloupaté, ty vymoženosti, hned by to člověk lépe snášel.

Možná by pak snesl i Tománkovou.