V některé laguně někdy lidem šplouchá na maják

Je to obecně známá věc: když bez jakéhokoliv předběžného výběru zavřete do místnosti (nebo, lépe, vysadíte na pustý ostrov) několik dívek a přiměřený počet chlapců, začnou po krátké době, skutečně bez ohledu na sociální původ, vzhled, výšku a váhu, politické přesvědčení či náboženské vyznání, souložit. Rozmnožovat se.

Nutí je k tomu jev zvaný libido, které způsobuje, že (jak říká doktor Nešpor) baží po rozkoši, kterou jim mocný Stvořitel vetknul do makovic jako odměnu za to, že maj děti:

Libidem je obdařen každý jinak, někdo ho má větší (tak už to chodí), někdo menší, pan doktor Cimický ho má hodně velké. A tím pádem řádil mezi pacientkami jako obrovský opičák ve stádu samic s červenými prdelkami, prý (pro opičáky) jasné znamení, že jsou svolné.

Pacientky MUDr. Cimického takovým jasným znamením nedisponovaly, tím pádem doktor přišel se svým dvořením nevhod a tím pádem se holky po dvaceti i více letech, jako Tři mušketýři, rozzlobily, spojily, a on má teď průser.

Je zajímavé, že přátelé říkají, že si vůbec nedovedou představit, že by Honza něco takového vůbec páchal. Honza a harašení? Vyloučeno.

Když si člověk přečte některá interview, která Honzík dával, tak se v nich vyskytují věty, které – díky působení aféry – dostávají hodně jiný význam. Například když vyprávěl o studiu medicíny, tak říkal, že je důležitá praxe, aby si medik mohl řemeslo takříkajíc vošahat. Zdá se, že jemu to zůstalo až do primariátu. Pak ještě mě zaujal jeho rozhovor pro rozhlas v době jeho devadesátého výročí vzniku, když sedí s Lucií Výbornou v jakési skleněné kukani na Václaváku a povídají si o rádiu, tykají si, on jí říká Lucko, a ona mi – ve srovnání s jejím běžným, tedy dosti hyperaktivním a uhihňaným projevem – připadá, jako by měla kapánek zaražené větry. Nebo jako kdyby právě prošla bohnickým terapeutickým procesem. Ale nejspíš vidím trávu růst.

Já už mám naštěstí tyhle věci vyřešené a dívám se na to s mírným pobavením, nechápu, proč jsem vyváděl skoro jako náš Honzík, ale na rozdíl od něj jsem nikdy nepoužil násilí, nevnucoval se, před zahájením tažení dával dívkám a ženám obrovský prostor k tomu, aby mohly včas říci ne. Dokonce mi dvě po nějaké době vynadaly, že jsem se stáhnul hned po prvním jejich slabém, propagačním náznaku nesouhlasu, protože ony by si daly, ale já jsem se ihned změnil v asexuála. Nebo buzíka, to říkám, abych naštval Fagana. Je ale také fakt, že jsem poznal i dámu, která to chtěla hodně horké, všemožně to provokovala a když jsem na hru (bez jakéhokoliv nadšení, mně to takhle nikdy nefungovalo) přistoupil, náramně si to užívala.

I když – teď si to uvědomuju, také jsem jednou jedinkrát zafungoval jako opičák. Šel jsem po temné a liduprázdné chodbě naší firmy a u umyvadla před hajzlíky si kamarádka Marta (chodili jsme na mejdánky uzavřené společnosti přátel) myla pacinky. A měla do chodby hodně vyšpuleno pěkné, do texasek upnuté pozadí. Podotýkám že nám bylo okolo čtyřiceti a nikdy jsme spolu nic nerozjížděli, ona byla zamilovaná do svého čerstvě nabytého chotě a já to respektoval. Jenže, kouzlo okamžiku, nevím, co mě to napadlo, přirazil jsem k té prdelce poklopcem a rukama jsem (úplně reflexivně, zcela mimoděk, skoro nechtěně) zezadu sevřel její kozenky. Obě, když je ta rovnoprávnost. (Sevřel není správné slovo, jenom tak lehce jsem vložil její úrodu do svých dlaní.)  Byl to fajnový matriál, nebo měla kvalitní podprdu. To vše se slovy „Kde je vystrčeno, tam je dovoleno, říkala to moje maminka!“

„Tarasi, ty čuně!“ víceméně pobaveně pravila Marta a pleskla mě po hubě mokrou rukou.

A tím ta aféra skončila, aby se dnes, po téměř čtyřiceti letech, rozhořela plnou silou.

 Co jsem to udělal? Jak jsem vůbec mohl? Co když to Martu celých těch pětatřicet let trápilo, že ji zneužil ten prasák Taras, bez jejího souhlasu jí osahával na prsouch a zničil jí tak střední věk a stáří, stejně jako tahle prdící a věčně (cokoliv) hulící společnost zničila dětství Gretě. Jak bych to jen napravil? Pošlu jí sto tisíc. Nebo rovnou dvě stě! Žádný trest není dostatečně velký na to aby smazal tu pohanu mladičké (no to už ani ne) a nevinné (to určitě ne) dívky (měla z prvního manželství dvě děti), možná dokonce panny (leda tak za uchem)!

A co se mnou? Půjdu se udat na policii a učiním plné doznání!

A skončím u Cimického v Laguně…