Jak se na to díváte?

„Kapitalismus je cesta do pekla, komunismus byl lepší, ale lidi jsou blbí…“ Rouhavá a možná i trestní odpovědnost zakládající slova vyslovil v rozhovoru s Veselovským na Aktuálně Jožo Ráž.

Samozřejmě – ne proto, že označil lidi za blbce. To je celkem nezpochybnitelný, vědecky dokázaný fakt. Sednout za katr by si mohl za názor, že komunismus byl lepší kapitalismu. Cožpak to není propagace hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv, jak praví § 403 TZ:

(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny

A protože je tam souběh odstavců, Jožo páchal internetem a je členem organizované skupiny (Elán), vypadá to na desítku. Tak to v naší demokracii justiční svévole chodí, když si otevřeš hubu nesprávným směrem.

Komunistický režim nepochybně potlačoval práva a svobody člověka, o tom nemůže být sporu. Současný globální kapitalismus – kromě nepřetržitého vyvolávání konfliktů a válek – potlačuje práva a svobody člověka neméně, byť v jiných oblastech (možná ale důležitějších), než tak činili komunisté. Vždyť je to dnes už celkem neskrývaná varieta otrokářské společnosti.

Bylo to někdy počátkem šedesátých let, místo děje stadion Závodů Vladimíra Iljiče Lenina v Plzni, takhle složitě se vyslovovala Škodovka, čas květen – červen. Krásné jarní pozdní odpoledne, ve kterém sportoviště okolo hlavního fotbalového hřiště pulsovala čilým ruchem. Hrál se volejbal, házená, basketbal, tréninky, dorostenecké turnaje i neorganizované mače. Přede mnou šlo několik starších lidí, z mého tehdejšího pohledu, dneska bych to viděl poněkud jinak. Paní, asi tak čtyřicetiletá, při pohledu na to rojení sportovních včeliček, pravila zcela spontánně a upřímně: „Jak já bych chtěla být dneska mladá…“

Takže to už máme dvě výpovědi ve prospěch komunistického a v neprospěch kapitalistického systému.

Domnívám se, že záleží na onom už vzpomenutém úhlu pohledu. Jinak se na to dívá okresní tajemník, jinak držitel kontrolního balíku akcií významné firmy, to je pochopitelné.

Rozhodující by však mohlo být, jak se na to, třeba i v nějakém jarním podvečeru, dívá docela obyčejná čtyřicetiletá paní.