Polévka nám nějak zkysla

Podporovat současnou vládu může jenom prospěchář, kterému její zločinná a asociální zrůdná politika přináší nějaký prospěch. Nebo pitomci, kteří se v životě i v politice neorientují, typicky mládež, fotbalističtí uřvanci a hysterky, ženy od plotny a plínek, jejichž obzory určují seriály a módní trendy. A také hospodští politologové, jejichž rozhled je zatemněn alkoholem. S jedním takovým posledně jmenovaným udělal rozhovor Jiří Kubík ze Seznamu (ZDE), od deváté minuty to začíná.

Bolek Polívka podporuje vládu Petra Fialy. Když se měl vyjádřit prrrrroč (cituje klasickou otázku Věry Chytilové), začne říkat, že si „váží jeho vzdělání a způsobu, jak sděluje …“ – a větu nedokončí. Dále pak „opozice se má víc domlouvat“ – asi tím myslí, že opozice má být vstřícnější těm sviňárnám, co vláda produkuje jak na běžícím pásu a další analýza: „… vono je to takový vodevřený a ti fašouni a komunisti …“ (asi číhají, hlavně teď na Slovensku).

Je to blábolení naprostého politického analfabeta, který se nestydí svou hloupost prezentovat veřejně. Ono to takovým prochází, když mu v těch hovadinách nikdo nevymáchá jeho pravicový čumák.

Jádro pudla totiž spočívá v tom, že proti němu nesedí novinář (nebo oponent s jiným názorem) a nedonutí ho, aby svůj názor – jistě legitimní, má na něj právo – zdůvodnil, obhájil, a svými argumenty protivníka buďto donutil změnit názor, nebo (naopak) zcela racionálně poopravil své náhledy. Proti němu sedí novinářitník, který – kdyby se choval jako skutečný novinář – tak by ho ten sráč zasraný kapitalista, vlastník média, vyhodil. A jsme tam, kde jsme byli za normalizace, kdy úlohu vlastníka plnila příslušná oddělení orgánů KSČ a Úřad pro tisk a informace (cenzura).

Pravicovost naší kulturní fronty je známá věc. Polívka ji dokumentuje příhodou z poslední debaty preidentského klání Zeman – Schwarzenberg, kdy seděl v publiku vedle Zdeňka Svěráka a ten přicházejícího Karla Gotta (který se ptal, jak to vypadá) upomínal, že snad ví, kde je jeho místo, na které straně.

Pravicové třeštění našich humělcové je známá věc, je zbytečné je vyjmenovávat. Důvody uvedl sám Polívka, když zmínil dva principy v pozadí politické volby. Podle Francouzů volí peněženka a dále profit. Před léty jsem četl rozsáhlý rozhovor s insajdrem ve věci obchodních vztahů v kultuře. Pravil, že umělci jsou zvyklí kasírovat honoráře za vystoupení cash, na ruku. Z úsporných důvodů. Potom se Veronika Žilková diví, že má důchod pouhých šest tisíc, stejně jako malíř pokojů Franta.

A tohle kešování jim Babiš chtěl zarazit, stejně jako živnostníkům a také podnikatelům, kteří své daňové rejdy provádějí sofistikovaněji, než je pouhé „karty neberem“. A proto to shromáždění na Letné, proto ty plamenné projevy Polívky, Svěráka, Geislerové, Čvančarové a Holubové a dalších k shromážděným živnopodnikatelským davům, čehož všeho deklarovaným důvodem mělo být „ohrožení nezávislosti naší justice a Bábova komunistická a estébácká minulost“.

Dnes sedí na Hradě komunista rozvědčík –  a po Letné se prohánějí pejsci. A vítr, stejně jako v pokladně ministerstva financí, na kterou zvedají nožičku velcí, velicí hafani. Dvounozí.